
Komunikace mezi dospělými a malými dětmi je mnohostranný proces. Přitom jen nepatrná část informací se k nim dostává přímo slovy. Podle vědců jejich podíl není větší než 7 procent. Zbytek procesu interakce mezi dospělým a malým člověkem je tzv. řeč těla.
Zahrnuje určité polohy, mimiku, gesta. To vše se označuje jako neverbální komunikační metody, které by měli ovládat nejen dětští psychologové či vychovatelé v mateřských školách, ale i rodiče. Tato forma prezentace informací dlouhodobě účinně ovlivňuje všechny aspekty vývoje dítěte:
- na jejich postoji k dospělým a vrstevníkům,
- na chování,
- pochopení a asimilace informací,
- na vnímání dětí ostatními lidmi.
To vše v konečném důsledku určuje budoucnost dítěte, jeho socializaci, vyhlídky. Rozhodující roli může, jak se ukázalo, sehrát neverbální forma udílení různých návodů, rad, návodů a právě užitečných informací. Z tohoto důvodu je třeba chování rodičů pečlivě ověřit a vypočítat, pokud nechtějí získat neočekávaný a ne vždy pozitivní výsledek.
Vliv zvuků na vývoj dítěte
Je známo, že novorozenci a malé děti pozitivně reagují na hlas své matky. Velmi rychle si ji zapamatují, poznají ji mezi mnoha jinými, určí různé intonace. Poznání života v tomto věku prochází právě vnímáním tónu matčina hlasu a jeho intonací.
Vědci navíc tvrdí, že právě hlas matky učí dítě strukturovat lidskou řeč. Svou intonací se miminko učí určovat začátek a konec slabik, slov a vět. Navíc bylo vědecky potvrzeno, že vysoký tón hlasu stimuluje děti k aktivnější komunikaci. Proto reagují především na hlas matky, nikoli otce.
Pro miminko, které má malou slovní zásobu a ještě není schopno rozeznat význam mnoha slov, je zásadní, když rodiče projevují svou reakci na komunikaci s ním pomocí zvuků. Taková hlasová reakce může vyjádřit souhlas, souhlas/nesouhlas, zájem, závažnost, negativní hodnocení. Dítě ji snáze vnímá a přijímá ji jako návod k jednání.
V každém věku děti snáze vnímají informace, pokud je konverzace v úrovni očí. Zároveň jsou vnímavější ke zvukovým vlnám a v pravém slova smyslu si nenechají dospělé říkat přes uši. Není náhodou, že pro efektivitu výuky psychologové často doporučují, aby učitelé dávali vzdělávací materiály a přitom byli se studenty na stejné úrovni.
Jak by se rodiče měli při komunikaci pohybovat
Neverbální komunikace je vyjádřena nejen intonací a zvuky. Psychologický a kreativní vývoj dítěte je aktivnější, pokud dospělí současně správně používají gesta nebo zaujímají vhodné pózy.
Nezapomeňte, že rodiče se zdají být pro dítě velcí. Neopatrné držení těla nebo náhlý pohyb může považovat za ohrožující a zastrašující. Pokud se to často opakuje, dospělí sami, aniž by to chtěli a někdy ani netušili, mohou v dítěti vyvinout přetrvávající strach. A vezmeme-li v úvahu skutečnost, že jednoduše nechápe, proč se proti němu používá taková agrese a hrozby, může se dítě stáhnout do sebe, vzdálit se od svých příbuzných.
Abyste tomu zabránili, musíte ovládat svá gesta a držení těla. Optimální vzdálenost mezi malými dětmi a dospělými při komunikaci může být až 60 cm.Čím je dítě starší, tím se tato vzdálenost zvětšuje a osobní prostor teenagera se zvyšuje s důrazem na jeho nezávislost. Nucené zmenšení takového prostoru bude nevyhnutelně vnímáno jako hrozba.
Stimuluje se úspěšný vývoj dítěte, včetně neverbálního povzbuzování. Podporu a souhlas můžete vyjádřit velmi jednoduchými gesty – kývněte hlavou, zvedněte palec nahoru, nebo například pro teenagery zaznamenejte jejich úspěchy dvěma prsty složenými do písmene V (Victoria). Používání takových gest nevyžaduje od dospělých mnoho úsilí ani času, ale ukazuje se jako velmi důležité pro vzájemné porozumění v rodině.
Připravenost ke komunikaci, touhu naslouchat dítěti vyjadřuje i póza zvolená rodiči. Pokud matka ve stejnou dobu spěchá po kuchyni nebo provádí nějaké jiné pohyby, pak důvěrná komunikace nebude fungovat. Zájem o konverzaci je třeba projevit dítěti v určité poloze. Nepřekřižujte nohy a ruce, obejměte se za ramena nebo kolena. Póza by měla být otevřená, otočená směrem k dítěti, vyzývající k rozhovoru.
Co jiného může být neverbální kontakt s dětmi
I mimika dospělých může ovlivnit vývoj dítěte. Urazit, vyděsit, povzbudit, vyjádřit opovržení, pochválit lze pouze jedním výrazem tváře. Pro děti je tento faktor obzvláště důležitý, protože možná ještě neznají význam některých výroků, ale jsou velmi citlivé na výrazy obličeje.
Děti dokonale rozeznají výraz v očích dospělých, emocionální zabarvení té či oné grimasy, upřímnost úsměvu. Přirozeně jsou velmi citliví na faleš, když jsou slova v rozporu s výrazem obličeje člověka. Je třeba si uvědomit, že v důsledku toho se také vytváří vlastní reakce dítěte, jeho model chování je položen na mnoho let.
To znamená, že rodiče by měli v přítomnosti svého dítěte stále kontrolovat mimiku.
Pro vývoj dítěte je stejně důležitý i oční kontakt v procesu komunikace s dospělými. Nestačí jen ovládat svou mimiku – důležité je komunikovat tváří v tvář. Dítě zaměřuje svou pozornost na všechny aspekty rozhovoru, až po pohyb rtů. Nabízené informace se tak stávají „čitelnějšími“ a je pro něj snazší je vnímat.
Pokud vás dítě ignoruje, „neslyší“ vaše slova, nereaguje na komentáře nebo pokyny, zkuste ho opatrně otočit směrem k sobě a opakovat totéž a dívat se mu do tváře. Při takové akci se realizuje jak hmatový, tak oční kontakt, intonace hlasu a výraz tváře. Takový komplexní dopad bude efektivnější.