Vědci z Cambridgeské univerzity se domnívají, že osamělost je zvýšeným rizikovým faktorem pro negativní dopad pandemie na psychiku lidí.

Studie se zúčastnilo více než 50 000 lidí ve věku 50 a více let z 26 evropských zemí. Všichni se v období od června do srpna 2020 zúčastnili telefonického průzkumu.

Téměř 30 % účastníků průzkumu uvedlo, že má příznaky deprese, a podobný podíl uvedl, že má příznaky úzkosti a poruchy spánku. Z těchto lidí 64 % těch s depresivními příznaky, 73 % těch se zvýšenou úzkostí a 35 % těch s poruchami spánku uvedlo, že jejich duševní zdraví se během pandemie zhoršilo.

Analýza výsledků průzkumu ukázala, že pro mnoho lidí se osamělost stala klíčovým rizikovým faktorem duševního úpadku během pandemie. 29 % respondentů uvedlo, že se cítí osamělí, a 40 % z nich uvedlo, že od začátku pandemie se u nich tento pocit výrazně zvýšil.

A co víc, lidé, kteří během pandemie zažili zvýšené pocity osamělosti, měli 6 až 10krát vyšší riziko zhoršení deprese, úzkosti a problémů se spánkem. Tato závislost nebyla spojena s riziky ztráty blízkých, podle vědců je to právě výsledek pandemie jako celku.

Zajímavé je, že ne všichni občané reagovali na pandemii stejně. Více než polovina (57 %) uvedla, že se jejich pocity osamělosti vůbec nezměnily, zatímco 3 % se naopak začala cítit ještě méně sama.