Každý den kolem nás slyšíme spoustu zvuků, z nichž většinu jsme se naučili jednoduše ignorovat. Vědci však zjistili, že právě mezi takto nepostřehnutelným hlukem se skrývají ty nejsilnější dráždivé látky, které dokážou nejen rozrušit, ale v řádu minut vést i k depresi.
Nikoho nepotěší poslouchat zvuk sbíječky pod okny, pištění vrtačky od sousedů z patra nebo nekonečný pláč dítěte na vedlejším sedadle v letadle. Na takové nepohodlí si lze jen stěží zvyknout – už po prvních minutách začne člověk prožívat celou řadu emocí, od podráždění až po zuřivost, která mimo jiné vyústí v silnou bolest hlavy.
Pokud je s těmito zvuky vše jasné a lidé k nim jednomyslně vyjádří svůj ostře negativní postoj, pak se výsledky výzkumu odborníků z Institutu Maxe Plancka pro lidský rozvoj a Univerzitního lékařského centra Hamburg-Eppendorf mohou zdát nečekanější.
Vědci provedli randomizovaný online experiment, kterého se zúčastnilo 295 lidí. Na začátku studie subjekty odpověděly na určité otázky, které pomohly identifikovat a opravit úroveň jejich úzkosti, paranoie a deprese. Účastníci byli poté po dobu šesti minut vystaveni jednomu ze čtyř zvuků, včetně ptačího zpěvu, okolních zvuků, tichého dopravního hluku a hlasitého dopravního hluku.
Po poslechu nahrávek byl každý účastník experimentu požádán, aby znovu vyplnil dotazník a zaznamenal změny, které nastaly v jeho náladě a pohodě. Porovnáním údajů před začátkem experimentu s údaji získanými po jeho dokončení vědci našli určitý vzorec a byli schopni vyvodit příslušné závěry.
Ti lidé, kteří byli požádáni, aby naslouchali hluku silničního provozu, zaznamenali nejsilnější změny nálady. Drnčení kol, zvonění klaksonu, nadávky řidičů, hluk uhánějících aut po dálnici – tento městský „soundtrack“ zná každý obyvatel města, občas na něj musíte usnout a probudit se. Navzdory známosti těchto zvuků jsou to právě ony, které mají nejsilnější vliv na psychiku.
Vědci zjistili, že u těch, kteří tuto "melodii" poslouchali, výrazně vzrostla míra úzkosti a deprese. Respondenti v dotazníku také zaznamenali zhoršení nálady a celkového stavu. Tento trend se vědci pokusili vysvětlit tím, že mozek vnímá drsné zvuky, hučení a hluk jako hrozbu, a proto zapíná obrannou reakci v podobě negativních emocí v naději, že je už nikdy neuslyší.
Výsledky mezi těmi, kteří poslouchali ptačí zpěv šest minut, byly docela předvídatelné. Takové zvuky měly podle očekávání na účastníky experimentu nejpříznivější účinek: jejich stav se zlepšil a úzkost výrazně klesla.
Závěry vědců působí poněkud depresivně: ve světě, kde má téměř každý pod okny auta, se zdá prostě nemožné se před jejich hlukem ochránit. Nicméně stojí za to uchýlit se ke stejné věci, jakou udělali vědci se svými subjekty: koneckonců, pokud by zvuky aut mohly vést k depresi, pak zpěv ptáků ve sluchátkách pomůže nepodléhat úzkosti a obnovit rovnováhu.