Jejich příznaky deprese se snížily.
Vědci vedení Huntem Ellcottem se rozhodli prozkoumat dopad sociálních sítí na životy amerických uživatelů. Prostřednictvím reklamy sestavili skupinu 2844 dobrovolníků, kteří souhlasili s deaktivací svých facebookových účtů na čtyři týdny. Zároveň byly některé subjekty požádány, aby se vzdaly sociálních sítí na měsíc před americkými střednědobými volbami (konanými v listopadu 2018).
Vědci sledovali stav účastníků experimentu pomocí online průzkumů. Byli dotázáni, jak tráví volný čas, kolik času tráví s rodinou a přáteli, odkud dostávají zprávy a jak moc se zajímají o politický život.
„Zdokumentovali jsme pozitivní i negativní dopady mazání FB stránek,“ poznamenává Hunt Ellcott. „Lidé začali trávit více času se svými blízkými a celkově se zlepšil jejich psychický stav. Zároveň ztratili nit dění v zemi i ve světě.“
Autoři si také všimli, že na konci experimentu, kdy bylo účastníkům umožněno obnovit své účty, začali trávit na sociálních sítích méně času než dříve. Obecně se cítili šťastnější, odvedení od politických otřesů a sporů. Obecně jsou méně radikální ve svých politických názorech.
Alkoholici a narkomani se nemohou skrývat
Vědci již dříve zdokumentovali výhody zkrácení času stráveného na sociálních sítích. Loni na podzim se 143 studentů s účty na Facebooku, Instagramu a Snapchatu zúčastnilo studie na University of Pennsylvania. Byli rozděleni do dvou skupin. Prvnímu bylo nařízeno omezit používání každé sociální sítě na 10 minut denně po dobu tří týdnů. Druhý nepodléhal žádným podmínkám: mohli přistupovat na sociální sítě se stejnou frekvencí.
Vědci se zajímali o změny v duševním stavu subjektů. Ukázalo se tedy, že studenti z první skupiny se během těchto tří týdnů začali cítit méně osamělí (překvapení: ukázalo se, že čím déle visíme na sociálních sítích, tím náchylnější k pocitu osamělosti).
Kromě toho se jejich příznaky deprese snížily. Je zvláštní, že obě skupiny zaznamenaly snížení úzkosti a strachu, že přijdou o něco zajímavého a důležitého, což je známé jako syndrom zmeškaného zisku. Psychologové došli k závěru, že pouhé ovládání svého chování na internetu (alespoň vědomí, že se účastníte experimentu) může vést k pozitivnímu výsledku.
Mimochodem, kontrola nad vlastním chováním na webu, obsahem příspěvků a komentářů je potřeba nejen ke zlepšení psychického stavu. Nikomu z nás neuškodí, když si při psaní dalšího příspěvku skutečně představíme, že se účastníme experimentu. Ostatně je možné, že tomu tak je.
Ukazuje se, že z informací, které sami zveřejňujeme - texty, fotografie atd. - se o nás specialisté mohou dozvědět něco, co bychom pravděpodobně rádi skryli. Zejména zda trpíme závislostí na tabáku, alkoholu nebo drogách.
Systém umělé inteligence schopný odhalit závislosti z příspěvků a lajků uživatelů Facebooku byl testován v USA v roce 2017. Vývojáři použili algoritmus strojového učení trénovaný na třech dříve shromážděných databázích. Systém studoval obrovské množství informací, skládajících se z příspěvků a lajků na sociální síti, a naučil se identifikovat špatné návyky uživatelů. Přesnost dosahuje 86 %.
Algoritmus například zjistil, že pijáci a pijáci cigaret často používají slova spojená s pohybem („jeď“, „jeď“, „auto“). A lidé s drogovou závislostí dávají přednost slovům spojeným s násilím a agresí („nenávist“, „zabít“) a také medicínou („klinika“, „pilulky“).
Je zvláštní, že ve slovníku kuřáků a narkomanů je spousta nadávek, ale alkoholici jich mají málo. Umělá inteligence navíc odhalila určité preference v hudbě a kině ve všech třech skupinách.
Závislí na síti: líní narcisy s hromadou strachů
Psycholožka Marina Kerre ve svém loňském článku v AiF uvedla hlavní problémy, které mají mladí lidé, když tráví hodně času na sociálních sítích.
Za prvé je to pokles kognitivních schopností, zúžení zájmů a jakási „lenost“ mozku. Za druhé, neschopnost souvisle a důsledně vyjadřovat své myšlenky, vytvářet složité závěry a mluvit na veřejnosti. Za třetí, vznik strachů. Jeden z těchto strachů jsme již zmínili: syndrom ušlého zisku, strach z vypadnutí z informačního toku, z pobytu mimo probíhající události. Je tu další: strach z toho, že si toho nikdo nevšimne, nepozná. Proto ta věčná honba za lajky a jejich pečlivé počítání.
Vzhledem k tomu, že uživatelé sociálních sítí mají tendenci se srovnávat s ostatními, závist a nízké sebevědomí se stávají jejich stálými společníky. Stejně jako posedlost sebou a svým životem online. „A to už je plné narcistické poruchy osobnosti,“ zdůrazňuje Marina Kerre.
Obecně u 1–5 % uživatelů psychiatři napraví závislost na sociálních sítích, podobně jako patologickou závislost na hazardních hrách. Pokud tedy přemýšlíte, zda to všechno poslat do háje a smazat svůj účet, možná je čas jednat.