Neuróza vždy existovala. Dnes se ale může zdát, že jejich počet roste. Toto tvrzení není neopodstatněné – život v megaměstech je spojen s mnohem větším stresem než v malých městech či obcích. Úzkost může narůstat i při sledování zpráv a v přítomnosti dědičného faktoru – dítě úzkostných rodičů spíše samo úzkostně vyroste. Jednou z nejznámějších neuróz je hypochondrie – bolestivá úzkost o vlastní zdraví. Není možné ji vyléčit snahou vůle. Proto se člověk potřebuje domluvit s psychoterapeutem na telefonu +7 (499) 519-32-56 nebo přes internet.

Důvody vysoké prevalence neuróz

Podle Světové zdravotnické organizace počet neuróz ve světě stále roste. Míra neurotizace populace je spojena s životem ve společnosti vysoké konkurence a postojem k úspěchu a také s individualismem většiny lidí. Někteří odborníci připisují nárůst neuroticismu zvýšení životního tempa a úrovně používání různých technických prostředků. Neuróza se často tvoří v dětství nebo dospívání.

S vysokou pravděpodobností se neuróza vytvoří u člověka, který byl v dětství vystaven nadměrné ochraně nebo nafouknutým očekáváním rodičů. Jeho hlavními příznaky jsou zvýšená úzkost, podezřívavost a nízké sebevědomí. K neurotismu dětí a dospívajících přispívá také nepříznivá rodinná situace, zvýšený stres, nedostatečný spánek nebo špatný zdravotní stav.

Neurotickou duševní poruchu lze napravit a léčit. Před zahájením léčby musíte nejprve získat konzultaci s terapeutem a neurologem a poté si domluvit schůzku s psychoterapeutem. V závislosti na závažnosti stavu pacienta předepíše léky nebo terapeutickou léčbu.

Podezřívavost a úzkost jsou hlavními příznaky hypochondrie

Hlavními příznaky hypochondrie jsou podezřívavost a úzkost

Hypochondrie se neobjevuje ve vzduchoprázdnu. Jejím hlavním předpokladem je zvýšená podezřívavost pacienta, přítomnost jednoho či více chronických onemocnění nebo některých typů úzkostných poruch. Ale někteří hypochondri mají pověst „fňukánů“, jejichž cílem je získat pozornost ostatních.

U opravdu těžké úzkostné poruchy má pacient příznaky jako snížená výkonnost, nevysvětlitelná úzkost, poruchy spánku, podrážděnost a změny nálad. V takových případech porážka hypochondrie silou vůle nebude fungovat, takže člověk potřebuje psychoterapeutickou intervenci. Nejtěžší při léčbě této duševní poruchy je odlišit smyšlené příznaky od skutečných. Koneckonců, hypochondrie se může vyvinout na pozadí velmi skutečné nemoci.

Úspěch léčby hypochondrie závisí na závažnosti poruchy. Úkolem psychoterapeuta je zjistit motivy pacienta. Někteří hypochondri se ostatním jeví jako obyčejní „fňukači“, jejichž účelem je upoutat pozornost. Pokud je hypochondrie této povahy, pak je nutné pochopit, co skutečně vede pacienta, když si stěžuje na určité příznaky nebo má podezření, že má určitou nemoc.

Hypochondrie vyžaduje pečlivou pozornost. V první řadě potřebuje pacient podporu příbuzných a ošetřujícího lékaře. Psychoterapeut nachází přístup k pacientovi, nezpochybňuje jeho diagnózu a přesvědčuje ho, že potřebuje pomoc při léčbě konkrétního onemocnění. Pro hypochondra je totiž i vymyšlená diagnóza zdrojem neustálé úzkosti. Proto je léčba psychických a psychosomatických poruch nezbytná pro zlepšení kvality života pacienta.