Tuto vlastnost objevili američtí vědci.
Tento vztah identifikovali neurovědci z University of Pennsylvania, výsledky jsou publikovány v časopise Cell. Vědci pozorovali, jak hladové myši reagují na akutní a dlouhotrvající bolest. Ke studiu dlouhodobých pocitů bolesti byl do tlapky hlodavců injikován formalín, což vedlo k bolestivému otoku. Když byla studována reakce na akutní bolest, byly zvířatům popáleny tlapky. Ukázalo se, že zvířata, která během dne nepřijímala potravu, ostře reagovala na silnou a náhlou bolest, ale byla méně náchylná k dlouhodobé bolesti. Hladové myši se chovaly, jako by dostaly prášky proti bolesti. Kromě toho si vědci všimli, že na rozdíl od dobře krmených hlodavců se hladoví hlodavci nebáli jít tam, kde jim bylo ublíženo.
„Pokud má zvíře hlad, musí mít možnost získat vlastní potravu, aby přežilo, a v tu chvíli už tolik nezáleží na tom, jestli ho bolí nebo ne,“ vysvětluje jedna z výzkumnic Amber Alhadeff ( Amber Alhadeff). S ostrou bolestí však hlad naopak otupí.
Otázka zůstala otevřená, která část mozku je zodpovědná za interakci signálů hladu a bolesti. Ukázalo se, že AgRP neurony selektivně potlačují bolest. Když byly násilně „zapnuty“, reakce na dlouhotrvající bolest zeslábla. To se ale nevztahovalo na reakce na akutní bolest.
Aby vědci studovali mechanismus potlačování bolesti, zapálili jednotlivé skupiny AgRP neuronů jednu po druhé (a „vypnuli“ všechny ostatní) a zjistili, že jen asi 300 nervových buněk potlačuje nepohodlí. Další experimenty ukázaly, že analgetický účinek hladu na bolest souvisí s neuropeptidem Y (NPY). Blokováním NPY receptorů se vlastnosti hladu zmírňující bolest vytratily a bolest se vrátila. Vědci jsou inspirováni potenciálním významem jejich objevu, protože pokud podobný mechanismus existuje u lidí, objeví se nové příležitosti ke zmírnění chronické bolesti, která se léčí opioidními léky.
Přečtěte si také o nových trendech v úlevě od bolesti.
Sledujte vědecké novinky na Facebooku!