28. října čekáme na novoluní – skvělý čas pro všechny podniky. Ale hlavní věc je pro touhy. Naše publicistka Anna Miller sdílí správný způsob, jak něco chtít, i když jste skeptik desáté generace.
Nejsem silný v astrologii, ale pamatuji si, že na novoluní musíte ve své duši posbírat všechny sny (tajné i explicitní) a PŘEJÍT, přát si ze všech sil.
⠀
Zdá se, že přání je to nejjednodušší cvičení. Řekni, co chceš. Ale zdá se, že přání je jednoduché a jen pro radost. Poznej sám sebe přání! Ha! To dokážou jen malé děti, když píší dopis Ježíškovi.
⠀
Jak píšou? Od srdce, co chtějí. "Chci kouzelnou hůlku," píšou. Nebo jinak "chci se stát mořskou pannou." Je to pro ně jednoduché. Jsou si jisti - všechno je možné a nemožné je také možné (děti, jako Dima Bilan, "vědí jistě").
⠀
A my, dospělí nudi, co chceme? S obtížemi, se skřípáním, s předsudky a hromadou strachů.
Takto:
No, potřebujeme větší byt. Ano-ah-ah-ah. Opravdu chci. ALE!
⠀
Za prvé, jaký to má smysl ji chtít, když je to teď nereálné?! Odkud by se vzala já, hubená freelancerka?? Ano, no, zbytečná touha.
⠀
Za druhé, je to těžké. Oh, oh, teď si přeji, a padne na mě vysoce placená práce, což znamená velkou zodpovědnost a nebudu moci ležet hlavou dolů déle než půl dne, budu muset orat. Možná, no, ona, tenhle byt? Lepší kořist.
Nebo i děsivé - najednou byt zdědí, tedy někdo jiný, kvůli mé touze dobře bydlet. Oooo, ne.
atd.
Nejtěžší je přát si beze strachu z následků.
⠀
Druhá nejtěžší věc je přát si bez přemýšlení o tom, kdo to splní.
Přesně o tom se mluví na tak populárních trénincích a maratonech přání. Hordy moudrých trenérů, trenérů a psychologů učí to, co už příroda naučila – chtít, vzdát se strachů, chtít pro sebe a pro své (i když pro ostatní velmi nepochopitelné) štěstí.
Jednou jsem poslouchal pár přednášek o vytváření přání a zjistil jsem:
- co se někteří lidé stydí přát si pro sebe. Je to trapné - sobecké a v hlavě mi syčí matčin hlas: "co chceš" nebo "zadarmo - jen sýr v pasti na myši."
- jedna manželka a matka přiznala, že neumí ani začít seznam SVÝCH tužeb, přála si rodinu a děti a neustále začínala slovy „my“, „nás“, „oni“.
⠀
Jak správně hádat?
Přejete si a vesmír přijde na to, kam vám co poslat. A věřte mi, že to pošlou tam, odkud jste to ROZHODNĚ NEČEKALI.
Přejte si s důvěrou. Co stoprocentně chcete. A ty to chceš, ne tvoje matka. Věčný příklad. Dívka se chce vdávat. A nevychází. Proč? A právě proto! Jeden z mých přátel chtěl, chtěl a pak přiznal: Chci jít studovat do Spojeného království. A taky chci jorkšírského teriéra a opravy. A ženatý… No, koneckonců je čas a všichni moji přátelé jsou ženatí a moje matka (ach, tyhle matky) se trápí, že jsem sám, a to už mi je 30 let.
Přejeme si, moji milí, přísně naše vlastní touhy, a ne ta mateřská a veřejná.
⠀
Už jsem si všiml, že náš vesmír vždy rychle a s potěšením plní touhy, které si s důvěrou přejete. Kdysi jsem viděla v internetovém obchodě takový krásný svetr, ale ukázalo se, že už to nejde objednat, vše bylo vyprodáno, ale já jsem opravdu moc chtěla, už jsem si v hlavě nakreslila, jak mi je v tomhle svetru a na kabátu, a já jsem taková bohémka, sedím a piju kávu a ruce mám v teple i v zimě, protože tenhle svetr je vyroben z čisté úžasné merino vlny. Myslel jsem na všechno, viděl jsem to, cítil, abych tak řekl, jeho měkkost na krku a pak takový průšvih! Takový svetr mít nebudu… Oh, oh, smutek.
A najednou, druhý den, přijede kamarádka, kterou mnoho let neviděla, přináší ho jako dárek! Jen různé barvy. Ano, to se stává.
Nebo jsem ještě jednou chtěl jet k moři, ale nebyly absolutně žádné peníze. A žádná dovolená nebyla. Žádná šance. Ale touha byla tak silná. Patou jsem ucítil kameny rozpálené sluncem. A najednou – ups – kolega odmítne novinářské turné, šik a úžasné, u moře v Itálii. Kolega netrpí tím, že odmítá kvůli svatbě. A já letím a jsem šťastný. Ano, to se stává, pokud chcete zoufale a ve své duši sténat na vesmír, jako děti s rodiči: „prosím, prosím, prosím, prosím!!!“
Ale ještě jednou jsem si nejistě as pochybnostmi přál. Do Minsku jsem letěl v zimě. Na letišti se na sebe podívám do zrcadla a pomyslím si: „Ty kozačky jsou hnědé a ty punčochy, ty bláho, si obleč modré. Jak se to stalo? Hned bych si dal hnědé punčocháče!“
Jdu na záchod a tam v odpadkovém koši visí na kraji lehce roztrhané hnědé punčocháče. Barva dokonale ladí s mými botami.
Kdybych mohl objasnit vesmír - chci nové hnědé punčocháče - možná bych to tam hodil. Ale nedokončil jsem to, proces jsem zastavil myšlenkou „kde na letišti seženu hnědé punčocháče?“.
⠀
Bůh s nimi, s punčochami. Nesmíme se bát přát si, snít, chtít, myslet dobře. Nepřemýšlejte o dálnicích, po kterých to přijde.
Prostě CHCI a je to!
Důležité:
- Přej si (i nový kabát, ne abstraktní, i když tak důležitý mír na světě).
- Přát, i když zdraví celé rodiny, pak to formulovat takto: „Chci být matkou zdravých dětí.“
- Přát si, aniž byste někomu a ničemu ublížili (ne takto: „Chci manžela své kamarádky, aby byla prázdná“)
- Přej si svou současnou touhu a ne, aby ji za tebe vyslovil někdo.
– Přejete si to nejbláznivější, nejodvážnější a ne něco, co potřebuje každý.
- Touha beze strachu z následků.
- Přání… a žádné nehty!
Jsi v tom dobrý?