10 vlastních pokusů

Ruský lékař Grigorij Minkh samozřejmě nebyl jediný, kdo tyfus studoval, ale podařilo se mu prokázat, že krev pacientů trpících touto nemocí je nakažlivá. Abych získal důkazy, musel jsem na sobě experimentovat. 25. dubna 1874 si Minkh udělal řez na zápěstí sklenicí zkumavky, kde byla uložena infikovaná krev… Vědcův první útok začal o několik dní později a v určité chvíli dokonce pochyboval, zda se nejedná o tyfus ( a ne např. bronchitida) ? Další vývoj nemoci mu však dal za pravdu a samotný experiment naštěstí skončil úspěšně – vědec se uzdravil.

Léčba vztekliny

Za tento historický vědecký úspěch vděčíme slavnému Louisi Pasteurovi, známému také díky vakcíně proti antraxu. Pasteur vynalezl vakcínu proti vzteklině a v jednu chvíli ji chtěl dokonce použít na sobě. Zde je citát z jeho dopisu příteli: „Jsem velmi v pokušení začít experiment sám se sebou: vštípit si vzteklinu a pak oddálit její následky, protože ve výsledcích začínám pociťovat absolutní jistotu.“ Myšlenka se však neuskutečnila: v důsledku toho byl experiment proveden na chlapci pokousaném vzteklým psem v roce 1885 – a vakcína ho zachránila!

Vítězství nad cholerou

Hlavní příspěvek k boji proti této nemoci měl samozřejmě Robert Koch. Snad nejhlasitější experiment na sobě má však Němec Max Petenkofer. V té době už Koch objevil Vibrio cholerae (druh pohyblivých bakterií), Petenkofer se však domníval, že o bakterie nejde, a poukázal na územní a časové příčiny, kvůli kterým epidemie vznikají. Aby to dokázal, vypil 73letý vědec v roce 1892 kulturu Vibrio cholerae a neonemocněl. Což ovšem potvrdilo jediné: naše tělo může na nemoci reagovat různě …

Epidurální anestezie

Německý chirurg August Beer poprvé vyzkoušel tuto účinnou a známou metodu anestezie na sobě a svém asistentovi v roce 1898 (použili roztok kokainu). Obecně byl experiment úspěšný: citlivost na bolest po zavedení roztoku prudce klesla. Později však nastaly komplikace. Jak to popsal sám Beer, po dokončení experimentu se svým asistentem dokonce večeřeli, pili víno a kouřili doutníky. Všechno se zdálo být v pořádku… Ale o něco později oba výzkumníci onemocněli, takže museli strávit několik dní v posteli.

Vítězství nad žlutou zimnicí

Jeden z nejznámějších experimentů v boji proti žluté zimnici patří Američanovi Jessovi Lacearovi. Lékaři potřebovali identifikovat původce žluté zimnice, jako přenašeči byli podezřelí tropickí komáři, ale tato verze samotná se nepotvrdila. A tak se Lacear nechal kousnout komárem, který předtím pil krev pacienta, a zůstal zdravý. Proč? O něco později, opakování experimentu, Lacear přesto onemocněl a pak bylo jasné: virus potřebuje čas, aby se „zakořenil“ v těle komára… Vědec za tento objev zaplatil životem.

Typy citlivosti kůže

O Angličanovi Siru Henry Headovi se dá s jistotou říci: nebál se řezných ran. V roce 1903 mu jeho kolega přeřízl radiální a laterální nervy ruky, aby mohli sledovat jejich regeneraci v průběhu čtyř let. Výsledkem byl objev protopatické (primitivní) a epikritické (komplexní) citlivosti. Pokud nejprve na poraněné části paže nebyla žádná kožní citlivost, pak ji postupně nahradily první nejasné pocity, pak se obnovila protopatická citlivost a v pozdější fázi – epikritická.

Studium asfyxie

Za tento neobvyklý trend ve vědě vděčíme rumunskému kriminalistovi Nicolae Minovicimu. Vědec se při svých nebezpečných experimentech oběsil! A zároveň opravoval zrakové postižení, změny barvy kůže, zvonění v uších, zkoušel různé „varianty“ věšení a měnil délku trvání… Nablízku však byli jeho asistenti, kterým dal signál k ukončení nebezpečného experimentu a vědec všechny výsledky popsal ve 200stránkové práci publikované v roce 1904.

Katetrizace srdce

Za tuto metodu obdržel německý lékař Werner Forsmann Nobelovu cenu. Koncem 20. let 20. století mu zavedl sondu přes loketní žílu, která dosahovala až do pravé síně. Samotný experiment byl riskantní: pak se lékaři báli, že by se srdce mohlo zastavit, kdyby se ho dotklo cizí těleso… Přesto se Forsman rozhodl: poprvé se k srdci nedostal (zastavil ho kolega, který pomohl s experimentem), ale posunul se daleko. A teprve během druhého experimentu, prováděného již sám, se mu konečně podařilo dosáhnout srdce!

Studium býčího zubního kamene

Ruský parazitolog Fjodor Talyzin 24. února 1941 v rámci experimentu spolkl spolu s plátky chleba dvě ze šesti larev tasemnice býčí z krávy, která byla poražena v moskevském masokombinátu. Je snadné si představit, jaké to pro vědce bylo: soužití s těmito nechtěnými „sousedy“ bylo pro Talyzin doprovázeno rozrušením gastrointestinálního traktu. Po dokončení experimentu dosáhla délka dospělých jedinců 9 metrů a 80 centimetrů.

Léčba gastritidy

Další slavný experiment, oceněný Nobelovou cenou, je spojen se jménem australského lékaře Barryho Marshalla a byl proveden v naší době. Marshal a kolegové navrhli, že žaludeční vředy a gastritida jsou způsobeny … bakteriemi, a ne stresem a nezdravým životním stylem. Aby to dokázal, musel Barry vypít kulturu bakterií Helicobacter pylori, aby dostal gastritidu, vyléčil se a zahanbil skeptiky! A nakonec, a to bylo nejpřekvapivější, zjistil, že stres způsobuje vřed, a ne naopak.