7 chyb, kterých nemusíte litovat

КKreativní ředitel BeautyHack Ksenia Vagner (@kseniavagner) – o tom, co a kdy udělala « špatně“ a proč ji tyto „chyby“ jen učinily šťastnější.

1) Ve škole jsem se nesnažil učit na pětku. Moje lícní kosti byly křeče od nacpanosti, organicky jsem nebyl schopen proniknout do kotangentu (stále se třesu!). Testy z geometrie jsem psal výhradně na ostruhy, za což jsem byl opakovaně vyloučen ze třídy. Fyzika se jako chromý žebrák posunula ze čtyřky na trojku. Ten chemik mě držel u tabule celé hodiny a toužebně se mi díval do očí, nezatažených výčitkami.

Ale mým hlavním peklem byla algebra – s jistotou jsem ji procházel od sázek po dvojky. Moje skladby ale ředitel četl celé třídě a já jsem doma psal poezii, celé hodiny četl a před zrcadlem předváděl monology.

Aniž bych se snažil dělat všechno a všude, dokázal jsem poměrně brzy odhalit své přirozené schopnosti, vybrat si správné povolání a sám v něm dosáhnout úspěchu.

2) Na fakultě žurnalistiky jsem se mohl dozvědět mnohem více o Igorově pluku, Nibelungech, skandinávském eposu a nietzscheismu. Mnoho přednášek bylo vynecháno, zakouřeno a snězeno k neuspěchaným rozhovorům o lásce v „kantýně“.

Od prváku do třetího ročníku jsem se zoufale a vášnivě poflakoval. A když se dosyta najedla večírků, v 19 letech šla vědomě do práce a ve 24 se stala šéfredaktorkou velkého lesklého časopisu.

Běda, mnoho mých známých, kteří se jako studenti, sotva vystudovaní institutu, drželi „na uzdě“, vyrazilo do takových večírkových divočin, odkud není návratu.

3) Poprvé jsem se stal šéfem v 21 letech. Měl jsem mozek dospělé ženy a emoční aparát dítěte. Bylo pro mě strašně těžké komunikovat s podřízenými, bojovala jsem o autoritu, trpěla mladickým perfekcionismem a nevycházela z konfliktů. Všechno, co jsem se v následujících letech naučil, bylo zaplaceno slzami – mými i mých spolupracovníků.

Ale nelituji, že jsem prošel touto školou, protože vztahy se podle knihy budovat nedají. Šéfové, kteří citují učebnice managementu a přitom se „správně“ dívají do očí, jsou ti nejvíce netalentovaní a neinspirující.

Abyste se opravdu naučili rozumět lidem, musíte je – a sebe – poznat z různých úhlů. Žít běžné i nestandardní situace a ano – dělat v nich něco špatně, dělat chyby a polykat svou chybu jako hořkou pilulku, protože jedině tak si můžete PAMATOVAT, co funguje a co ne.

4) Současně s rychlým nástupem mého vedení jsem porodila svého nejstaršího syna. Okolní tleskali očima: „Ztratil jsem rozum! Ale co kariéra? Co na to říct? Každý má svůj vlastní kardiogram štěstí. Někomu vyskočí tep na večírku a někomu na opuštěné pláži. Pro mě je lesklý život jako šampaňské a děti jsou jako voda. První je lahodný, druhý je život.

5) Když bylo mému nejstaršímu synovi 6 měsíců, vrátila jsem se na plný úvazek do kanceláře. Od rána do večera u něj byla jeho babička a mně se hodně stýskalo – respektive jsem neměl dost jeho infantilní sladké vřelosti (o tom, jak jsem přijal sama o sobě nejsem ideální matka).

Pro mě osobně se ukázalo, že je těžké skloubit mateřství (jak to vidím já) a vedení hlavy, a tato zkušenost mě v mnoha ohledech stála zdraví – ale jako všechna těžká období v životě, také mě to stálo hodně naučil. A hlavně mi pomohl stát se matkou nejen „instinktivní“, ale i vědomou.

Díky tomu nás dnes můj vztah se synem dělá oba šťastnými – a to je pro mě to nejdůležitější.

6) Když mi byla diagnostikována „somatoformní deprese“ a předepsána antidepresiva, někteří moji známí s učeným pohledem fajnšmekra vyprávěli, jak se s „podobnými“ problémy vyrovnávali „sami“. Zdvořile – a sám sobě soucitně – jsem se usmál. Jedině tak lze vnímat komentáře lidí, kteří: A) nechápou rozdíl mezi stresem a skutečnou hormonální poruchou; B) v zásadě považují za možné „kompetentně“ se vyjádřit k tématu, ke kterému nejsou kompetentní. Jsem rád, že jsem pilulky vypil včas a poslouchal jsem profesionálního lékaře (více jsem vám o tom řekl zde), a ne ty členy společnosti, kteří si stále myslí že je škoda bolet srdce a deprese je něco jako pupínek, který se dá jen tak vymáčknout.

7) Na své cestě hubnutí jsem celé měsíce dupal na místě a nejednou jsem spadl do louže. Zkoušel jsem hloupé diety, rozbil jsem cyklus, vyhladověl jsem k hypotenzi. Kdybych mohl vrátit čas, ušetřil bych své tělo – ale zároveň si tyto chyby nevyčítám. (20 frází o hubnutí si můžete přečíst zde).

Odpouštím si všechny špatné kroky a přijímám je jako součást své zkušenosti. Nakonec mě přivedli k tomu hlavnímu: tělo musí být ZDRAVÉ – pak bude krásné.

A aby bylo tělo zdravé, musí být zdravá i mysl. On jako složitá vícepodlažní stavba potřebuje ten správný tmel – upřímnou lásku k sobě, vděčnost životu a víru v to nejlepší. Pak vám vše, co děláte – nejen při hubnutí – prospěje, i když se to zpočátku zdá jako chyba.