Vždy nás učili respektovat starší a poslouchat své rodiče. Ale co když to vaše dítě kategoricky odmítne, zorganizuje nepokoje a odmítne přijmout váš názor? Jednání s psychologem.
Natalia Manuylova, psycholožka pro vztahy mezi dítětem a rodičem, neurokouč
Setkáte-li se s takovým chováním dítěte, musíte si nejprve upřímně odpovědět na otázku: co jste považovali za autoritu – bylo to přesně tak?
Když je dítě malé, je snadné to zvládnout, poradit, vyžadovat, abyste dělali, co říkáte. Rodiče si zvykají. A pak přijdou potíže tam, kde to nečekali. Přichází přechodný věk a děti vás začnou zkoušet na sílu, zkoušet vaše hranice. A v tuto chvíli se vám zdá, že autorita je pryč.
Ve skutečnosti, pokud byl, pak nikam nepůjde. A pokud to byl tlak, který jste považovali za autoritu, pak je to zde obtížnější. Nebudeme to muset obnovit, ale zasloužit si to.
1. Konflikt nastává ve chvíli, kdy dítě již dokáže některé záležitosti vyřešit samo, ale rodiče to stále dělají za něj.
Výstup: pochopte, co už dítě samo umí (výuka, vaření, prostírání), a přeneste to na něj.
Najděte oblasti, ve kterých se může sám rozhodovat: co si obléknout, co jíst, co číst atd.
Najděte oblasti odpovědnosti, za které může být dítě vzhledem k věku zodpovědné: nakupujte jídlo, podílejte se na přípravě jídelníčku, uklízejte doma, nejen ve svém pokoji.
2. Respektujte dítě, jeho prostor.
Zaklepejte, když chcete vstoupit do jeho pokoje, i když je otevřený, a počkejte, až vás pustí dovnitř. Nehrabejte se mu v kapsách, telefonu a stole.
3. Přijměte jakékoli pocity dítěte.
Může být smutný, naštvaný a nemusíte říkat: „Běž dělat něco užitečného. Člověk má právo žít jakékoli pocity. Pokud jsou emoce ve vaší rodině potlačovány, mohou začít problémy.
4. Dejte svému dítěti na výběr.
Netahejte ho do všech sekcí a učte ho všechny jazyky – nechte ho, ať si vybere a vyzkouší sám.
Děti už od útlého věku testují hranice přípustnosti. Tak se vyvíjejí. Rodiče nejprve označí stejné rámy a postupem času je bezpečným způsobem od sebe oddělují.
Pokud se tak nestane včas, můžete se setkat s tím, že dítě z tohoto rámce vyroste a spustí rebelii. Aby všechny změny proběhly beze ztrát na obou stranách, musí rodiče předem zajistit nová pravidla a jasné hranice. V žádném případě neskákejte z povolnosti k nadměrné tuhosti. Je tam disciplína – je uprostřed. Zodpovědnost je na místě.
Pokud je ztracen čas a vy už čelíte nepochopení a odmítnutí, nežádejte o potíže. Dítě, které se cítí silné, důležité, významné a milované, se nebude chovat způsobem, který se nelíbí jejich rodičům. Přemýšlejte o tom, jak ho přimět, aby se tak cítil, ale nezapomínat na pravidla a disciplínu.
Pamatujte, že existují psychologové, kteří vám pomohou tento problém vyřešit. Neotálejte. Děti rychle vyrůstají a je pro vás i pro ně důležité, aby toto období poskytovalo jen ty nejživější a nejpříjemnější vzpomínky.