B
Rychlý rozvoj zábavního průmyslu vede ke vzniku nových technologií, které dokážou zaujmout i toho nejnáročnějšího diváka. Odborníci však varují, že když někteří lidé očekávají od sledování inzerovaného filmu nebo pestrého pořadu „něco ohromujícího“, mohou skončit se zcela neočekávanými výsledky. A pak se budou muset o své dojmy podělit ne se svými rodinami, ale při návštěvě lékaře…
Jednou z relativně nedávných, ale velmi oblíbených inovací v kině je použití 3D grafiky a 3D animace. Samozřejmě, pokud jde o expresivitu scén zobrazených na plátně, počítačová grafika jde kupředu mílovými kroky. Na rozdíl od filmů natočených „naživo“ má neomezené možnosti ukázat divákovi něco, co ve skutečnosti neexistuje – a to z těch nejneočekávanějších úhlů.
Právě to může mít podle lékařů extrémně negativní dopad na práci mozku u lidí trpících zrakovými poruchami. Nejprve mluvíme o porušení refrakce (zaostření) očí.
– Problém je, že ve 3D kinech obraz ztrácí veškerou svou podstatu, je čistě virtuální. Pro jeho pochopení musí oko pracovat se zvýšenou zátěží. U většiny lidí, zejména u dětí, to způsobuje únavu očí a také závratě, – komentoval situaci oční lékař James Sutton pro britské vydání listu Telegraph.
Nežádoucí vedlejší efekty jsou způsobeny mechanismem zaostřování obrazu, pomocí kterého oči spojují světelné signály ze dvou zdrojů současně do jediného celku. Některým divákům může sledování filmu nasyceného speciálními efekty způsobit stav připomínající mořskou nemoc – se všemi nepříjemnými následky.
Američtí oftalmologové souhlasí se svým britským kolegou. Podle profesora Michaela Rosenberga z lékařské fakulty na Northwestern University (Chicago) ani nemluvíme o lidech s těžkým zrakovým postižením.
– Kolem nás je obrovské množství těch, kteří mají menší problémy se zrakem, ale nejsou považováni za nemocné. Například u mnoha nezletilých dochází k určité nerovnováze ve vývoji očních svalů, která v běžném prostředí neovlivňuje zrakové vnímání. Sledování 3D filmů a programů však nutí jejich mozek čelit zcela nové zkušenosti a ne vždy se s novým úkolem vypořádá úspěšně. V důsledku toho alespoň – bolest hlavy, ale setkali jsme se i s případy mdloby.
– Vnímání uměle vytvořeného trojrozměrného obrazu vyžaduje mnohem více úsilí od očí a mozku než při pohledu na konvenční trojrozměrný objekt, říká Dr. Deborah Friedman, profesorka neurologie na University of Rochester Medical Center ( New York). „Vzhledem k tomu, že tyto počítačem generované obrázky jen zřídka vypadají přirozeně, pracovní zátěž se ještě zvyšuje. Samostatné speciální efekty nebo rychlá změna obrazové série v takových filmech mohou dokonce vyvolat epileptický záchvat. Včetně lidí, kteří se na toto onemocnění již dříve úspěšně léčili a několik let se u nich nevyskytly záchvaty.
Na potvrzení těchto slov lze uvést aktivní diskusi o otázce souvislosti mezi epileptickými záchvaty a sledováním senzačního trháku J. Camerona „Avatar“, který je dnes na mnoha zahraničních stránkách věnovaných této nemoci. Zejména na největším americkém portálu
www.epilepsy.com mnoho lidí jednoznačně spojuje skutečnost sledování tohoto filmu ve 3D se záchvatem, který následoval krátce poté. Existují dokonce případy, kdy se záchvat objevil u těch, kteří nikdy předtím nebyli citliví na barevné nebo světelné podněty.
– „Avatar“ je jistě úžasný film, ale poté, co můj 12letý syn omdlel přímo v kině, jsem připraven všem a všem říct: pokud máte sebemenší podezření na epilepsii nebo jiné podobné poruchy, držte se dál. od tohoto filmu pryč! – píše jeden z účastníků diskuse. – Stejně tak bych vůbec nedoporučoval sledovat 3D verze, pokud je možné navštívit sezení v běžném kině…
O jednoznačné neškodnosti dvourozměrného obrazu pro stejné pacienty s epilepsií však také není nutné hovořit. Skutečnost citlivosti určitých kategorií takových pacientů na rytmické záblesky světla nebo změnu určitých barev je již dlouho známá. V různých zemích však občas nastanou situace, kdy se široké veřejnosti představí určité projekty, na které jeden pohled může epileptika přivést až na nemocniční lůžko.
Mezi nejznámější případy tohoto druhu patří skandál s populárním japonským animovaným seriálem „Pokémon“, ke kterému došlo před více než deseti lety.
16. prosince 1997 Japonská služba & # 8220; Ambulance & # 8221; byl nucen tvrdě pracovat. Z celé země začaly do nemocnic přicházet stovky dětí se stejnými příznaky, které připomínají epileptiky.
Celkový počet obětí zatím nebyl vyčíslen. Podle kusých zpráv bylo ve 30 ze 47 japonských prefektur převezeno do nemocnic více než 730 lidí, z nichž 208 muselo být hospitalizováno.
Průzkum postižených dětí ukázal, že k prudkému zhoršení jejich zdravotního stavu došlo poté, co kreslená postavička Pikachu začala „jasně jiskřit v očích“. A předtím se v sérii na několik sekund ukázaly vícebarevné záblesky, které podle spiknutí byly výbuchem nějaké elektronické hlavice.
Další den o incidentu vědělo celé Japonsko. Management několika televizních kanálů nepřišel s ničím lepším než … znovu ukázat „stejnou epizodu“, aby občané od nynějška věděli, s čím je nebezpečné se potýkat. Druhé sezení způsobilo novou vlnu záchvatů a několik stovek dalších stížností. Věkové rozpětí obětí bylo překvapivě široké – od 3 do 58 let. Podle ministerstva školství byly příznaky různé závažnosti zjištěny po přenosu u téměř 13 000 (!) dětí & hellip;
…Je třeba mít na paměti, že neexistují žádné nepopiratelné a objektivní vědecké studie potvrzující nebezpečí – nebo neškodnost – toho či onoho televizního nebo „kino“ produktu pro lidský mozek. Je to pouze o názoru jednotlivých specialistů a jejich pacientů. Mnohem větším rizikem pro zdraví (alespoň duševní) může být obsah konkrétního filmu než jeho vizuální ztělesnění.
Přesto ti, kdo mají zdravotní problémy, jdou na další promítání filmu, by neměli ignorovat možná rizika. Pro spravedlnost je třeba poznamenat, že drtivé většině filmů promítaných ve 3D upřímně předchází varování, že „osoby trpící epilepsií a duševními poruchami“ by takové filmy neměly sledovat…