Vychovávat jedináčka není v dnešní době nic neobvyklého. Rodiče často záměrně nemají více dětí, aby nic nepotřebovali. Často se tak děje v rodinách, kde jsou finanční potíže, kde není vlastní bydlení, možnost vytvořit dětem všechny podmínky pro všeobecné a doplňkové vzdělání.
Někdy se dospělí rozhodnou nemít druhé dítě z důvodů budování kariéry nebo školení. Takže zatímco se matka nebo otec zabývají jejich profesním růstem, on vyrůstá sám. Pro některé rodiče je otázka narození druhého dítěte velmi akutní. Když si z toho či onoho důvodu nemohou dovolit zvýšit počet členů rodiny, obávají se, že z jejich prvorozeného a jediného dědice může vyrůst egoista.
Jaký je rozdíl mezi psychologií dítěte, které je vychováno samo z dětí, které mají bratry a sestry? Rodí se problém dětského sobectví skutečně na pozadí výchovy jedináčka?
Psychologie jedináčka v rodině
Hlavní potřebou dětí je získat lásku a pozornost starších. Když děti vyrůstají se sourozenci, dělí se čas rodičů napůl. Proto ve velké rodině mohou děti mezi sebou soutěžit o uspokojení základních tužeb, urážet se a snažit se vysloužit si pochvalu svých starších. Komunikace v rodině s více dětmi není vždy rovnoměrně rozdělena. Děti vyrůstají a učí se ustupovat jeden druhému, dospívají k pochopení, že dospělí nemohou vždy dávat vše jen jim.
Jedináček dostává péči a pozornost od starších v plném rozsahu. To však vůbec neznamená, že takový přístup v něm přispěje k rozvoji sobeckých sklonů. Může mít potíže s představou, že ostatní lidé mohou také něco potřebovat. Zda tomu tak bude, záleží na tom, zda v něm rodiče dokážou vštípit smysl pro soucit a empatii k ostatním.
Když jsou v rodině dvě a více dětí, učí se od dětství dělit se o hračky a sladkosti. Často pro ně není těžké svou věc na chvíli dát nebo ji někomu darovat. To neznamená, že se jedináček nebude s nikým dělit. Schopnost dát něco druhému člověku vychovávají rodiče. Jejich správné postavení také určuje, jak bude dítě ve skupině vrstevníků přijímáno a jak snadno se bude moci rozloučit se svými věcmi.
Když jsou rodiče finančně omezeni, děti, pokud jich je více, nemusí dostat více příležitostí k učení podle svých schopností. V tomto smyslu má jedno dítě větší štěstí – dospělí mohou mít více prostředků na jeho vzdělávání a rozvoj, než kdyby jich bylo více. To však také nesvědčí o rozvoji sobectví, ale spíše o tom, že jedno dítě bude vyrůstat s větší spokojeností ve svých vzdělávacích potřebách.
Velká rodina se samoty samozřejmě nebojí, když tam vládne láska, péče a komunikace. Jedno dítě se může a nemusí cítit samo. V prvním případě se to může stát, když je jeho život nudný a monotónní a dospělí mu nevěnují dostatečnou pozornost. Pak může akutně cítit svou osamělost a být smutný, že nemá bratra nebo sestru.
Rodiče, kteří vychovávají jedno dítě, by s ním měli trávit hodně času, hrát si, komunikovat. Jinak se jeho společníkem může stát samota. Děti v takových případech obvykle riskují, že se pustí do fantazie, vymýšlejí si imaginární přátele a vytvářejí si obraz svého jedinečného „já“. Jde o nebezpečnou posedlost vlastní osobností, kterou lze snadno zaměnit se sobectvím.
Když spolu vyrůstali, bratři a sestry, procházejí fázemi zdravé soutěže. Ve hrách nebo komunikaci se učí hájit volební právo, získávat ocenění, usilovat o vzájemné předběhnutí ve vývoji. To v nich formuje ducha boje a schopnost bránit své hranice.
Jedno dítě je bohužel o takový zážitek ochuzeno. Podobně se může chovat i ve skupině vrstevníků – školce nebo školním kolektivu, ale po návratu domů musí soupeřit pouze rodiče. Takové vztahy jsou další výzvou při výchově jedináčka.
Když je v rodině mnoho dětí, je to dobré, protože díky interakci různé generace jasně chápou svou roli. Dospělí jsou dospělí a děti jsou děti. Malí členové rodiny na základě těchto sociálních pozic cítí normy stanovené svými rodiči, rozumí pravidlům a omezením.
Jedno dítě se v tomto případě může cítit na stejné úrovni jako dospělí. To vede k posunu rolí. Zpravidla lépe cítí své právo volit, využívá příležitosti neuposlechnout a jednat po svém. To se však neděje ve všech rodinách, které vychovávají jedináčka, ale pouze v těch, kde dospělí nemají stanovena jasná omezení chování.
Když děti vyrostou v sobectví
Pull pull, co je elastin a jak se liší od kolagenu
Alergie na léky
Trénink kolen, fitness komplex pro klouby nohou
Myš – Nemyš
Quinckeho edém a kopřivka, rozdíly a podobnosti
Šlachy v rameni
Jeruzalémský artyčok, prospěch a škoda
Jak si udržet zdravé vlasy v horku.
Alkohol a dovolené, jak pít a netrpět
Správná výživa, jak nejlépe sestavit jídelníček
Péče o roztřepené nehty
Pantofle jak mají být
Lahodný a vydatný guláš k večeři, 6 kuchařských receptů
Zhubla jsem a zase pribrala
Mýtus o nebezpečí brambor pro lidi s diabetem 2. typu je vyvrácen
Základní a izolační cvičení nohou a jejich výhody
Kyselina hyaluronová, má to smysl
Spalování tuků karnitin
Jak vybrat hydrosol podle typu pleti
„Druhá šance v životě“ Lékaři v USA provedli první úspěšnou transplantaci obličeje a ruky