Děj není napsaný

Levit Medical Arts Pavilion, newyorská klinika, lze analogicky s termíny známými Rusům nazvat multidisciplinárním lékařským centrem. Tím však možná podobnost končí – protože následuje přesně to, co lze několika slovy definovat jako „americký standard zdravotní péče“…

Srdeční a cévní institut funguje jako součást tohoto centra. Právě zde se program Zdraví rozhodl pokusit najít odpověď na otázku: proč se muži v Rusku dožívají v průměru něco málo přes 50 let?

Udělejme si hned rezervaci: nedali jsme si za úkol porovnávat systém lékařské péče u nás a ve Spojených státech. A dnes nemá smysl tvrdit, že jeden z nich je lepší než druhý, protože samotný jejich vývoj sledoval různé modely a směry.

Náš dnešní příběh ze sekce „Americký projekt“ programu „Zdraví“ měl být věnován diagnostickým standardům přijatým v Americe – konkrétně diagnostice stavu kardiovaskulárního systému průměrného pacienta. V rámci filmového štábu programu byl právě takový člověk, kterého lze podmíněně nazvat „typickým Rusem“.

Vladimir Shishkin má 38 let, je ženatý a má děti. Na první pohled jsou problémy s nadváhou – ovšem v mezích, které se nevymykají pojmu „hustá fyzička“. Vztahy ke sportu a obecně ke zdravému životnímu stylu jsou spíše kontemplativní než aktivní. Nekouří, nemá žádné zvláštní zdravotní potíže. To je v zásadě vše – muž, kterých jsou v Rusku miliony. Pozvat ho jako „průměrného pacienta“ do programu jen sledovalo cíl ukázat, co přesně může na zdravotním stavu takového člověka odhalit skutečně kvalitní, technicky vyspělé a odborné vyšetření.

Už první výsledky průzkumu ukázaly, že Vladimírův zdravotní stav není zdaleka tak dobrý, jak si dosud myslel. Jsou přítomny všechny rizikové faktory: špatná dědičnost (oba rodiče zemřeli poměrně brzy), vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, nadváha… Pro každého lékaře (zejména kardiologa) takový soubor příznaků jasně ukazuje: před ním je člověk myokardu infarkt…

Na rozdíl od Ruska, kde soubor rizikových faktorů sám o sobě vede pouze k objevení se dalšího záznamu v lékařské historii, v Americe je situace jiná. Při identifikaci tohoto druhu “kytice” pacient musí podstoupit speciální studii srdečních cév, aby se konečně stanovil stupeň rizika náhlé smrti.

Injekce léku obsahujícího radioaktivní izotop umožňuje určit stupeň “kontaminace” tepny zásobující srdce. Obrazovka jasně ukazuje, že je částečně ucpaná sklerotickými plaky …

V rámci zápletky bych chtěl mimo jiné ilustrovat, jak je při standardním zátěžovém testu monitorována srdeční aktivita pacienta. Postup je obecně běžný jak pro Rusko, tak pro Spojené státy – prostě tam probíhá na trochu jiné technické úrovni. Například v Americe je běžné sledovat stav kardiovaskulárního systému pacienta (jeho puls, tlak a další parametry) během cvičení, a ne „před a po“ cvičení.

Právě tento postup natočili operátoři programu. Vladimír kráčí po tréninkové dráze, lékař v zákulisí komentuje údaje z přístrojů, zapisovatelé píší, moderátorka klade upřesňující otázky – obecně je vše podle scénáře.

A najednou se stane něco, co nelze předvídat podle žádného scénáře: Vladimír – ten samý „průměrný Rus“ – dostane těžký záchvat komorové tachykardie. Smrtelný stav, to znamená, že jeho srdce nezvládlo ani minimální zátěž – obyčejnou “chůzi” na tréninkové dráze…

Pokud pomineme fakt, že v tomto případě stojí před kamerami konkrétní žijící osoba, dalo by se říci, že členové filmového štábu mají možnost napravit velmi typickou, bohužel, situaci, kdy zdánlivě docela zdravý a prosperující člověk náhle dostane infarkt.

Nikdo však v tomto případě samozřejmě nepřemýšlel o možnosti natočit unikátní záběr – nešlo přece o „inscenované“, ale o zcela reálné ohrožení lidského života…

Profesor mluví
Susan Levittová
:

­- Když jsme dostali návrh na uspořádání natáčení do pořadu Zdraví, nemohli jsme si samozřejmě ani představit, že věc dopadne tak dramaticky. Vladimír měl samozřejmě štěstí, že se vše odehrálo nejen ve zdravotnickém zařízení, ale na specializovaném kardiologickém oddělení naší kliniky. Zde bylo po ruce veškeré potřebné vybavení, léky a vysoce kvalifikovaní lékaři. Nechci ani pomyslet, co se mohlo stát, kdyby se mu něco podobného stalo mimo naše Centrum nebo nedej bože v letadle.

…Naštěstí na tom byli všichni. Pacient – nyní skutečný, a ne podle zápletky – byl rychle přiveden k životu. Situaci lze považovat za úspěšně vyřešenou, nebýt jednoho „ale“: jako profesionální lékař a stejně jako slušný člověk si profesor Levit nemohl dovolit nechat Voloďu jít, aniž by se ujistil, že útok, který se stal před jejíma očima a skončil tak. úspěšně neslouží jako prolog vážnějších zdravotních problémů.

– Bylo mi jasné, že úspěšný závěr této epizody neznamená, že je s Vladimirovým srdcem vše v pořádku, říká Susan Levitt. – ­ Na druhou stranu, z čistě formálního hlediska jsme udělali vše, co bylo nutné: podle amerických zákonů jsme v této situaci, kdy jde o záchranu lidského života (zejména proto, že k útoku došlo přímo na na území zdravotnického zařízení), pomoc pacientovi musí být poskytnuta neprodleně a v plném rozsahu. Pokud by k záchraně jeho života byla nutná operace (např. stentování), byla by provedena bez jakýchkoliv otázek…

Vše, co souvisí s vyšetřeními a léčbou, které nezahrnuje eliminaci bezprostředního ohrožení života, je však již zcela jiná kategorie zdravotnických služeb. Aby je mohl pacient poskytnout, musí mít odpovídající pojištění – neboli schopnost hradit si je sám. V tomto případě zůstává přijetí konkrétního rozhodnutí na uvážení vedení zdravotnického zařízení.

Podle našeho partnera v tomto případě nešlo o problém platby pro ni, ale o to, jak Vladimíra co nejvíce ochránit před možnými riziky v budoucnu.

Pak se stalo něco, co se může každému, kdo je obeznámen s praxí řešení finančních a byrokratických záležitostí ve zdravotnictví v našich podmínkách, zdát neuvěřitelné. Poté, co se profesor Levit rozhodl pro kompletní vyšetření pacienta, rozhodl jediným telefonátem, že všechny potřebné procedury a schůzky pro Vladimíra budou zcela zdarma.

– Kolegům z kardiologického centra, v jejichž kompetenci bylo konečné rozhodnutí v otázce s vyšetřením, jsem musel vysvětlit, že v tomto případě mluvíme o člověku, který nejenže nemá peníze a pojištění – ale kdo nemá žádná naléhavá opatření, která by měla přijmout, neexistuje žádná budoucnost, říká profesor Levitt. – Výsledkem bylo, že vyšetření, které by jinak stálo našeho pacienta 50-60 tisíc dolarů, bylo provedeno bez jakékoli úhrady. Jak se ukázalo, ne nadarmo: ukázalo se, že má vážný problém s jednou z tepen, který by bylo potřeba při další léčbě odstranit.

Jak řekl sám Vladimir Shishkin korespondentovi Health-Info, kromě kompletního obrazu o stavu jeho srdce a cév, jakož i doporučení pro medikamentózní léčbu existujících problémů, dostal celý seznam receptů týkajících se životní styl, výživa, fyzická aktivita atd. P.

– Řeknu to na rovinu, kdybych neviděl skutečný obraz, který jsem dostal při vyšetření, pak by rada omezit příjem soli nebo dodržovat určitou dietu s největší pravděpodobností prošla hluchými ušima, – říká Vladimír. – Když mi však jasně ukázali, že při zachování životního stylu se dožiji maximálně 10-12 let, po kterých se v lepším případě stanu invalidou – to mě mimovolně nutí přemýšlet a opravdu změnit svůj životní styl. Potřebuji totiž myslet nejen na sebe, ale i na svou rodinu, kterou musím živit. Jak se říká, nebylo štěstí, ale pomohlo neštěstí – ze zkušenosti řeknu, že abych mohl podstoupit stejnou koronarografii v Rusku, musel bych stát ve frontě ve specializovaném kardiocentru alespoň několik měsíců. A bez takového postupu, který umožňuje vidět stav srdečních tepen, je velmi obtížné skutečně posoudit vyhlídky na pozdější život.

V tomto smyslu jsem měl „podmíněné štěstí“ – a teď alespoň jasně vím, jak si naplánovat svůj budoucí život tak, aby trval déle…

Pro více informací o léčbě na klinice volejte:

8 101 718 376-10-04 (New York)

Co potřebuje vědět každý průměrný muž o tom, jak snížit riziko náhlé smrti?