Pásový opar (herpes), příznaky a léčba

Příčiny pásového oparu

Pásový opar se také nazývá herpes zoster. Toto onemocnění je virové povahy a je způsobeno patogenem patřícím do rodiny herpesvirů. Jak jsme již řekli, hlavním příznakem tohoto onemocnění jsou vezikulární vyrážky, umístěné podél periferních nervových kmenů. V některých případech se tato patologie vyskytuje v generalizované formě, což je důvodem k vyšetření na přítomnost imunodeficience. Existují další formy tohoto patologického procesu, o kterých budeme diskutovat níže.

Obecně platí, že pásový opar není příliš časté onemocnění. Jak ukazují statistiky, její prevalence je přibližně 12-15 případů na 100 000 obyvatel. Největší počet případů je přitom zachycen u lidí nad 60 let. Je pozoruhodné, že u asi 2 % lidí s normální úrovní imunitní ochrany au 10 % pacientů s imunodeficiencí se taková patologie znovu rozvine. Bylo zjištěno, že mezi pacienty do 50 let převažují muži a po 50 letech ženy.

Toto onemocnění je způsobeno stejným patogenem jako plané neštovice. Pásový opar se tedy vyvíjí pouze u lidí, kteří měli v dětství plané neštovice. Navzdory vysoké úrovni nakažlivosti se tato patologie vyskytuje pouze ve formě sporadických případů. Zároveň byly zaznamenány situace, kdy děti, které byly v kontaktu s osobou nemocnou pásovým oparem, následně onemocněly planými neštovicemi.

Pásový opar je způsoben virem zvaným Varicella Zoster. Jeho genetický materiál představuje deoxyribonukleová kyselina (DNA). Stabilita patogenu ve vnějším prostředí je extrémně nízká. Rychle se zabíjí varem, přímým ultrafialovým zářením a kontaktem s chemickými dezinfekčními prostředky. Při nízkých teplotách však může taková virová flóra přetrvávat po dlouhou dobu.

Poté, co člověk měl plané neštovice, patogen zůstává v jeho těle. Krevními a lymfatickými cévami se virus dostává do oblasti míšních ganglií a ganglií hlavových nervů, kde zůstává po dlouhou dobu nečinný. Reaktivace virové flóry je spojena s nepříznivými účinky vnějších faktorů na tělo.

Nejčastěji se patogen aktivuje na pozadí silného stresu, zranění nebo hypotermie. K rozvoji této patologie mohou také přispět různá somatická onemocnění. Nejvyšší výskyt mezi lidmi trpícími rakovinou nebo infekcí HIV, užívajícími imunosupresiva.

Příznaky pásového oparu

V klasických případech herpes zoster začíná prodromálním obdobím. Nemocný člověk dává pozor na slabost a únavu, subfebrilní horečku. Po určité době se klinický obraz doplňuje o svědění a pálení kůže v místě, kde se následně objeví vyrážka. Stojí za zmínku, že intenzita výše uvedených příznaků se v každém případě výrazně liší.

O pár dní později dochází k náhlému zvýšení tělesné teploty na febrilní hodnoty. Další příznaky syndromu obecné intoxikace se připojují ve formě bolesti svalů a hlavy, zimnice a tak dále. Téměř současně se na kůži podél periferních nervových kmenů objevují skvrnité vyrážky doprovázené bolestí. Po nějaké době se na pozadí skvrn objeví vezikuly naplněné serózním obsahem. Vezikuly jsou těsně seskupeny mezi sebou, kůže pod nimi je hyperemická a edematózní. Existuje syndrom silné bolesti.

Ve fázi řešení se vezikuly zmenšují a na jejich místě se objevují krusty. Po odpadnutí krust mohou zůstat ložiska hyperpigmentace. Celkový stav člověka se postupně normalizuje, tělesná teplota klesá. Průměrná doba trvání onemocnění je asi tři týdny.

Generalizovaná forma pásového oparu je charakterizována výskytem vyrážky rozšířené po těle, včetně na sliznicích. Někdy tato patologie probíhá v abortivní formě, ve které se vyskytuje pouze erytematózní vyrážka, celkový stav není narušen. Existuje další forma – bulózní. Projevuje se velkými puchýři, uvnitř kterých je i serózní exsudát.

Neléčený pásový opar může způsobit sekundární poškození centrálního nervového systému v podobě meningitidy nebo meningoencefalitidy.

Diagnostika a léčba pásového oparu

Pro diagnostiku pásového oparu zpravidla stačí pouze externí vyšetření. Jakýkoli další výzkum v praxi se provádí velmi zřídka.

Toto onemocnění se léčí antivirotiky – acyklovirem, valaciklovirem nebo famciklovirem. Dále se používají analgetika, antipyretika, imunomodulátory, v případě potřeby se provádějí detoxikační opatření. Vezikuly jsou ošetřeny roztoky anilinového barviva (roztok brilantní zeleně).

V roce 2011 byla provedena studie, která měla vyhodnotit účinnost imunomodulátorů u herpes zoster. Pod dohledem bylo 120 lidí s tímto onemocněním, z nichž 40 dostávalo pouze standardní terapii acyklovirem a zbytek – acyklovir v kombinaci s imunomodulátory. V důsledku toho bylo zjištěno, že při použití imunomodulátorů došlo k uzdravení v průměru o 4–6 dní dříve než u pacientů, kteří dostávali standardní léčbu.