Záškrt, znaky průběhu a diagnostika

Historie studia záškrtu sahá až do starověku. Poprvé byly klasické klinické projevy charakteristické pro toto onemocnění popsány již na počátku devatenáctého století. Takový patologický proces dostal své moderní jméno na konci devatenáctého století. Po dlouhou dobu byla úmrtnost na tuto patologii více než padesát procent, zejména u dětí. V roce 1883 byl patogen objeven, což později vedlo k výrobě antitoxického séra proti záškrtu, které se hojně používá dodnes.

Tento objev umožnil výrazně snížit úmrtnost, ale míra výskytu byla stále velmi vysoká. V roce 1923 byl vyvinut antidifterický toxoid, který se používá k aktivní imunizaci obyvatelstva. Od tohoto okamžiku začal počet případů této infekce neustále klesat. V současné době je celkový výskyt asi dva případy na sto tisíc populace. Samostatně je třeba říci, že ačkoli je záškrt tradičně považován za dětskou nemoc, mohou se s ním setkat i dospělí.

Dříve jsme již řekli, že výskyt takového patologického procesu je způsoben pronikáním specifické bakteriální flóry do těla. Záškrt je způsoben grampozitivními tyčinkovitými bakteriemi nazývanými Corynebacterium. Tyto mikroorganismy nejsou schopny aktivního pohybu a jejich patogenita je dána produkcí extrémně aktivního exotoxinu, který není svou aktivitou o moc horší. A přestože si tento patogen dokáže udržet svou životně důležitou aktivitu mimo lidské tělo poměrně dlouhou dobu, je snadné jej inaktivovat pomocí tepelných a chemických dezinfekčních prostředků.

Tato infekce se šíří z člověka na člověka. Stojí za zmínku, že toto onemocnění neprobíhá vždy se závažnými klinickými projevy. V tomto ohledu jsou zvláště nebezpečné osoby, u kterých se vyskytuje v latentní formě. V naprosté většině případů se infekce realizuje vzdušnou cestou. Nelze však vyloučit ani možnost nákazy kontaktem s infikovanými objekty. Alimentární cesta infekce spojená s množením patogenu v různých potravinách, například v mléce, je extrémně vzácná.

Po přenosu záškrtu má člověk nestabilní imunitu, která nebrání opětovné infekci. Pokud se však infekce objeví znovu, jak ukazuje praxe, onemocnění bude probíhat v mnohem mírnější formě. Nejvyšší úroveň náchylnosti k tomuto onemocnění je pozorována u dětí ve věku od sedmi do deseti let.

Příznaky charakteristické pro záškrt

Jak jsme již řekli dříve, nejčastěji při tomto patologickém procesu vzniká specifický zánět v horních cestách dýchacích. Přitom asi v sedmdesáti procentech případů je fibrinózní zánětlivá reakce omezena na patrové mandle. Stojí za zmínku, že od okamžiku infekce do výskytu prvních příznaků trvá dva až deset dní.

Na prvním místě v klinickém obrazu je celková intoxikace těla. Nejčastější horečka je febrilní. Pacient indikuje přítomnost bolestí hlavy, únavy a bolesti při polykání. Při pohledu v oblasti mandlí lze nalézt fibrinózní plaky, které časem ztlušťují a začínají být obtížně odstranitelné z tkání. Někdy však vytvořený plak zůstává uvolněný. Kromě toho existují příznaky, jako je bolestivost a zvětšení velikosti regionálních lymfatických uzlin.

Existují i jiné formy tohoto onemocnění, které jsou mnohem méně časté. Za prvé, zahrnují běžnou formu, doprovázenou výskytem náletů nejen na mandle, ale také na okolní tkáně. Toxická forma je extrémně obtížná. Existují příznaky naznačující nárůst těžké toxikózy, kvůli které se stav nemocného rychle zhoršuje. Paralelně dochází k intenzivnímu otoku orofaryngu.

Diagnostika a léčba infekce

Na tuto infekci lze mít podezření již na základě objektivního vyšetření. Pro potvrzení diagnózy je však povinné odebrat stěr z orofaryngu s jeho následným bakteriologickým vyšetřením. Jako pomocné metody se používají různé sérologické testy a také PCR diagnostika.

Léčba difterie začíná produkcí anti-difterického antitoxického séra. Každá z forem má své specifické schéma. Dále se používají antibakteriální látky, vitaminová terapie, v případě potřeby se provádějí detoxikační opatření. V závažných případech této patologie může být plán léčby doplněn glukokortikosteroidy.

Prevence difterické infekce

V současné době je komplexní DTP vakcína zařazena do Národního imunizačního seznamu. Poprvé se to dává za tři měsíce a pak se to ještě několikrát opakuje. Očkování je nejspolehlivější metodou prevence a snižuje pravděpodobnost nákazy na minimum.