Jaká by měla být psychoterapie

Dlouhá cesta k psychoterapeutovi

Praxe ukazuje, že většina lidí nejde hned do psychoterapie poté, co se v životě stane něco, co negativně ovlivňuje psychiku. Nejčastěji se člověk snaží řešit problémy sám, žádá přátele o pomoc a radu, hledá informace na internetu. V mnoha případech to funguje – život, zdraví i vztahy se lepší. Jsou však chvíle, kdy je psychoterapie potřeba, ale i tehdy se potenciální klienti zdráhají domluvit schůzku. Proč se tohle děje?

Práce na sobě v psychologické ordinaci individuálně s psychologem je cestou k vážným změnám, na které není člověk vždy připraven. Lidská psychika se změnám brání, protože se nevědomě bojí ztráty těch ochranných mechanismů, které dlouho „zachraňovaly“, pomáhaly existovat, řešit problémy. Lidé totiž často po dlouhých a kvalitních sezeních psychoterapie přeruší vztahy, stěhují se do jiného města, dávají výpověď v zaměstnání, kterému se věnovali mnoho let. Dělají to proto, že chápou, že nežili skutečný, ne svůj vlastní život, spoléhali se na názory ostatních a řídili se falešnými zásadami, které jim vštěpovali rodiče.

Psychoterapie činí člověka svobodným, chápajícím sám sebe a věrným své přirozenosti. K tomu však musíte být sebevědomí, silní, věřit sobě i psychologovi. Známé životní prostředí může být nepříjemné, ale bezpečné a změna je vždy děsivá. Z tohoto důvodu může člověk nosit vizitku psychoterapeuta v kapse po dlouhou dobu – až několik let, ale nikdy se mu neodváží zavolat.

Psychoterapie může způsobit silný vnitřní odpor. Jeho poslechem dostane člověk možnost pochopit, co přesně jeho psychika chrání, co se bojí ztráty. Pochopení tohoto tvoří připravenost či neochotu na sobě pracovat.

Pocity a emoce v psychoterapii

Když se rodiče zabývají výchovou dětí, častěji než jeho pocitům věnují pozornost behaviorálním dovednostem dítěte. Emoce člověka jsou důležitou součástí jeho osobnosti a velkou oblastí pro práci s psychoterapeutem. Ve třídě klient vyjadřuje pocity – připomíná křivdy z dětství, strachy, znovu se setkává se svými zklamáními a očekáváními. To je snadné, když je navázán dobrý kontakt s psychologem a člověk mu plně důvěřuje.

Jedním z důležitých úkolů psychoterapeuta je přijmout všechny emoce klienta, aniž by ho odsuzoval nebo odsuzoval. Díky takové bezpodmínečné podpoře se člověk stále více „otevírá“, dovoluje sobě i psychologovi „nahlédnout“ do těch nejchroničtějších a nejbolestivějších ran, aby je viděl a vyléčil.

Zvyky specialistů a klientů

Specialisté v psychoterapii, stejně jako v každém jiném oboru, se mohou velmi lišit. Kromě toho, že pracují v různých směrech – jungiánská analýza, Gestalt terapie, behaviorální psychologie a další – mají také osobní návyky. Které z nich mohou zasahovat do psychoterapeutického procesu a dokonce ublížit?

• Poraďte klientovi, snažte se ho „zachránit“ nebo rychle „vyléčit“. To by terapeut dělat neměl. Terapeutický proces by měl vycházet z povahy člověka, pracovního tempa, mentálních a behaviorálních charakteristik. Pro terapeuta je důležité studovat, jak je klient zvyklý vyjadřovat emoce, řešit problémy a rozhodovat se, aby ho nasměroval tam, kam chce. Psycholog změny nevynucuje, pomáhá a podporuje, poskytuje nástroje k pochopení sebe sama a bezpečný prostor;
• Zvyk chodit pozdě na sezení, vynechávat je – se může projevit jak u klienta, tak u psychologa. V tomto případě se nebavíme o nezodpovědnosti, ale o odporu, který se „zapnul“ k práci. Proces zpoždění a nezvěstnosti je nutné vyjasnit s psychologem.

Vztah s psychoterapeutem

Někteří lidé si nedovedou představit, jak se mohou „otevřít“ cizímu člověku – psychologovi. Pokud však absolvují několik sezení, pochopí, že vztahy s dobrým specialistou mají své zákony a pravidla a nemají nic společného s tím, na co je zvyklý při komunikaci s jinými lidmi.

Psychoterapie má několik přísných pravidel:

• povinná dostupnost základního psychologického vzdělání pro terapeuta;
• pokud specialista praktikuje prvky arteterapie, práci s tělem a dýcháním, systémové konstelace, je nutné, aby měl doklad o absolvování příslušných kurzů;
• dodržování důvěrnosti;
• neodsuzující přístup ke klientovi;
• uzavření psychoterapeutické smlouvy nebo dohody;
• další podpora klientů nad rámec plánovaných relací;
• tabuizace rozvoje dalších vztahů s klientem – lásky, přátelství, profesního;
• je žádoucí, aby psycholog absolvoval osobní terapii a supervizi – odbornou podporu mentora;
• jasný časový rozvrh schůzek a platby za relace.

Když oba – klient i psycholog – přijmou a dodržují naznačená pravidla, psychoterapeutický proces slibuje, že bude zajímavý, užitečný a produktivní.

Pokud nemáte rádi psychoterapii

Stává se, že návštěva psychologa se stává nepříjemnou, bolestivou nebo hodiny způsobují jiné pocity – zklamání, nepochopení, hněv. Důvodem pro objevení se negativních emocí může být odpor klienta, kdy se jeho psychika aktivně brání změnám, které se s ním chystají, nebo rozpor mezi psychoterapeutickými metodami práce s problémem člověka. V tomto případě je třeba psychoterapeutický vztah probrat s psychologem. Pokud se situace nezmění a terapie „přestane“ – najděte si jiného, „svého“ psychologa.

Klient také v pracovním procesu může „upadnout“ do přenosu – prožívat pocity pro psychoterapeuta, které jsou ve skutečnosti určeny pro jiné významné osoby – matku, otce, partnera. Tento moment vypovídá o kvalitě psychoterapie a také vyžaduje diskusi s psychologem.