Metody výuky dětí pravidlům osobní bezpečnosti

Je třeba přiznat, že v moderním světě existuje spousta nebezpečí, která objektivně dítě ohrožují. I když uvnitř rodiny vidí jen lásku, náklonnost a pozornost, vnější svět může být k dítěti krutý. Existuje celá řada hrozeb: fyzické týrání, únos (únos), případy týrání dospělými a jinými dětmi, útoky na intimní integritu atd.

Realita takových situací vede rodiče k potřebě naučit své děti jednoduchým a srozumitelným pravidlům osobní bezpečnosti. Dospělí mají povinnost naučit děti základním dovednostem sebeobrany, které jim pomohou vyhnout se hlavním potenciálním hrozbám vůči dítěti ve vědomém věku. Zároveň nesmíme zapomínat, že taková hrozba může přijít jak od cizích lidí, tak od lidí z úzkého okruhu přátel. A také číhat na dítě i v jeho vlastním domě – pokud je samo.

Jaké by mělo být chování odpovědných rodičů

Rodiče často prostě nevědí, jak zahájit rozhovor se svým dítětem na tak choulostivé a dokonce bolestivé téma. Okamžik rozhovoru proto oddalují na maximální možnou dobu v naději, že se situace nějak sama vyřeší a dítě se o všem včas dozví od učitelů ve škole.

Pokud nevíte, jak se chovat, začněte tím nejjednodušším. Odborníci tvrdí, že jedním ze základních způsobů, jak ochránit dítě jakéhokoli věku, je vědět, kde přesně se nachází a co se s ním v danou chvíli děje. Pravidelně se ptejte, co dělá, s kým se kamarádí, jaký má vztah s vrstevníky a s okolními dospělými.

Ale dělejte to nenápadně: netlačte, nezařizujete výslechy. Dítě by mělo vidět, že se o to, co říká, upřímně zajímáte a že jste důležití. V tomto případě bude sám mluvit o situacích, které by vás měly upozornit. Dobrý kontakt s dítětem a navázaný vztah důvěry s ním je klíčem k jeho bezpečí.

Pouhé naslouchání a získávání informací, které potřebujete, je pouze prvním krokem k zajištění bezpečí vašeho dítěte. Musí rozvíjet vlastní zkušenost, ze které se formují určité dovednosti sebeobrany. Ani nejmladší věk není překážkou pro to, aby se miminko naučilo, co se smí a co nesmí za žádných okolností.

Jakákoli dovednost se samozřejmě nejlépe fixuje v praxi. Ale jen stěží je možné upevnit dovednosti odporu, například vůči pedofila. Zde však musí jednat rodičovská autorita a dovednosti je třeba posilovat opakovaným opakováním slovních varování.

Co říct dětem o rozhovoru s cizími lidmi

Každou matku děsí i samotná domněnka, že její miminko může jednoho dne potkat nebezpečného cizince, který mu ublíží. Samozřejmě by mělo být dítě upozorněno na možná nebezpečí takových setkání. Pokud se to však udělá nesprávně, děti se jednoduše začnou bát každého a tyto fobie je budou provázet až do dospělosti.

Pamatujte, že dítě snadno přijímá vaše vlastní emoce. Pokud matka, která slyšela nějaký hrozný příběh o útoku na dítě, pod dojmem toho, co slyšela, začne hystericky převyprávět svému dítěti, pak z toho nebude nic dobrého. Tento negativní emoční výbuch, iracionální pocit úzkosti, strachu a úzkosti se jednoduše přenese na dítě.

Úkolem rodičů je naopak v klidu a uvážlivě mluvit o tom, že většina našeho okolí jsou dobří lidé. Ale mezi nimi se můžete setkat s těmi, kteří jsou schopni urazit dítě.

Aby to bylo jasnější, můžete uvést srozumitelné analogie. Řekněme například, že psi a jejich majitelé chodí venku, obvykle jsou mazlíčci přátelští a nejsou nebezpeční. Může se ale stát, že jeden pes najednou štěká nebo kousne. Děti by se zpočátku neměly bát všech psů. Musíte jen dodržovat bezpečnostní pravidla. Totéž je třeba dodržovat při komunikaci s cizími lidmi.

Nejprve miminku vysvětlete, kdo je ten cizinec. Varujte, že jeho vzhled může být jakýkoli – starý muž, muž, mladá dívka atd. Hlavním pravidlem je komunikovat s cizími lidmi pouze se svolením mámy / táty nebo prarodičů. Toho musí pevně uchopit dítě, pro které se pokuste podobnou situaci nasimulovat hravou formou.

Pokud věk dítěte již umožňuje, aby bylo na ulici samo, pak nemusí být poblíž matka, která by ji požádala o svolení. V takovém případě ho naučte kontaktovat své příbuzné telefonicky nebo prostřednictvím speciálních dětských chytrých hodinek. Pokud do toho cizí člověk zasahuje, pak je třeba ukončit jakoukoli komunikaci a okamžitě ho nechat v bezpečné vzdálenosti, případně vyhledat pomoc nejbližších dospělých.

Vysvětlete také svému dítěti, že cizím lidem nemůžete důvěřovat žádné osobní údaje – příjmení, adresu bydliště atd. Jedinou výjimkou je ztráta miminka a dotazy ze strany policie nebo jiné příslušné organizace.

Je věk dítěte důležitý pro výuku bezpečnostních dovedností

Stejně jako u každé jiné dovednosti by i osvojování pravidel osobní bezpečnosti mělo přicházet postupně v závislosti na věku dítěte. Je to přirozený proces, protože vnímání, analytické sklony a paměťové kapacity se mění, jak člověk stárne.

Rozvoj dovedností k ochraně před obtěžováním by tedy měl začít pouze u dítěte, které je schopno jednat dostatečně inteligentně. To neznamená, že by rodiče měli vzdělávat nebo mluvit o pohlavním styku.

Úkolem je, aby si dítě zapamatovalo: nikdo nemá právo dotýkat se určitých částí jeho těla. Vysvětlete mu, že sem patří vše, co zakrývají kalhotky nebo plavky. Výjimkou může být pouze lékař nebo jiný zdravotnický pracovník. Pokud se děti setkají s pokusy cizí osoby nebo dokonce známé osoby dotýkat se „zakázaných“ míst, měli by o tom být rodiče okamžitě informováni.