Angina mezi srdečními chorobami

Nejpřesněji byla angina pectoris popsána již v roce 1768 anglickým lékařem W. Heberdenem. Je zde jasně vysledovatelná závislost tohoto onemocnění na věku. Ve věkovém rozmezí od pětačtyřiceti do čtyřiapadesáti let má tento problém asi pět procent lidí. Ve věku pětašedesát až sedmdesát čtyři let je toto číslo již zhruba dvacet procent. Zajímavostí je, že srdce u mužů trpí touto poruchou několikrát častěji než u žen.

Jak jsme již řekli, rozvoj anginy pectoris je založen na akutním nedostatku prokrvení myokardu. Vzhledem k tomu, že se do srdečního svalu dostává nedostatečné množství krve, vzniká zřetelná nerovnováha mezi potřebou kardiomyocytů na kyslík a jeho skutečným přísunem. Kvůli tomu dochází v srdci k ischemickým procesům, které vedou k porušení funkční aktivity myokardu. Hlavní rozdíl mezi touto patologií a infarktem myokardu spočívá v tom, že u srdečního infarktu je ischemie nevratná a u anginy pectoris vzniklé poruchy buď rozvíjejí, nebo zase mizí.

Nejvýznamnějším faktorem, který hraje roli při vzniku anginy pectoris, je aterosklerotické cévní onemocnění. Současně se záchvaty anginy pectoris začínají rozvíjet hlavně poté, co se průsvit cévy zúžil o více než padesát procent. V některých případech může být porušení procesu zásobování krví způsobeno trombózou v cévách nebo jejich spasmem. Abychom to shrnuli, předisponující faktory pro výskyt této patologie zahrnují:

• Hyperlipidémie;
• nadměrná hmotnost;
• Nízká úroveň fyzické aktivity;
• závislost na nikotinu;
• Systematické zvyšování krevního tlaku;
• Silný stres;
• Diabetes mellitus.

Klasifikace anginy pectoris

Podle klasifikace přijaté Světovou zdravotnickou organizací již v roce 1979 se toto onemocnění dělí na anginu pectoris a spontánní anginu pectoris. Angina pectoris implikuje výskyt specifického bolestivého syndromu za hrudní kostí během jakékoli fyzické aktivity nebo stresu, což vede ke zvýšení srdeční potřeby kyslíku. Spontánní angína není spojena s žádnými vnějšími faktory a je doprovázena náhlými záchvaty.

Angina pectoris se v závislosti na délce trvání a doprovodném klinickém obrazu dělí na:

• První výskyt;
• Stabilní varianta;
• Progresivní variace.

Poprvé se varianta, která vznikla, stanoví, pokud k prvnímu útoku došlo nejdříve před měsícem. Varianta, která se objevila poprvé, může později získat stabilní nebo progresivní průběh a také regresi. Stabilní varianta tohoto onemocnění implikuje periodický vývoj záchvatů po dobu delší než jeden měsíc. U progresivní varianty se záchvaty časem stávají častějšími a závažnějšími.

Hlavní příznaky anginy pectoris

Již dříve jsme řekli, že hlavním příznakem anginy pectoris je bolest, která se objevuje za hrudní kostí. V některých případech může být syndrom bolesti lokalizován těsně vlevo od hrudní kosti. Povaha bolesti může být velmi odlišná. Někteří pacienti indikují syndrom lisování a mačkání, zatímco jiní indikují pocit řezání nebo pálení. Intenzita bolesti se také u jednotlivých pacientů liší.

Ve většině případů se syndrom bolesti šíří do levé poloviny těla a v atypických případech doprava. Nejběžnější je angina pectoris, u které se příznaky objevují přímo při cvičení nebo stresu. Někdy se však bolest může objevit i v noci. Doba trvání útoku se pohybuje v průměru od jedné do dvaceti minut. Zpravidla se stav nemocného zmírňuje v klidu nebo při užívání vazodilatancií, mezi které patří nitroglycerin.

Přímo při záchvatech se mohou připojit příznaky jako pocit nedostatku vzduchu, blednutí kůže a zvýšený krevní tlak. Rytmus srdečních kontrakcí je také narušen. V případě opožděného záchvatu anginy pectoris může dojít až k infarktu myokardu.

Diagnostika onemocnění

Nejprve je taková nemoc diagnostikována na základě doprovodných stížností nemocné osoby. Je povinné provést obecné a biochemické krevní testy. Z instrumentálních metod se využívá elektrokardiografie a Holterova monitorace a dále echokardiografie. Kromě toho lze plán výzkumu doplnit o scintigrafii myokardu a velgoergometrii.

Metody léčby a prevence srdce

K odstranění záchvatu anginy pectoris se používá nitroglycerin, který lze použít až třikrát s neúčinností jedné dávky. Se zvýšením hladiny lipidů v krvi je nutné předepsat látky snižující lipidy. U tohoto onemocnění se bezesporu používají protidestičkové látky. Kromě toho lze použít betablokátory a blokátory kalciových kanálů.

Zásady prevence anginy pectoris se omezují na odvykání kouření, vyváženou stravu, udržování vysoké úrovně fyzické aktivity a také boj s nadváhou. V případě, že již v anamnéze došlo k záchvatům takového bolestivého syndromu, je třeba se vyhnout zvýšené fyzické námaze a silným emočním prožitkům.