Nepravidelná srdeční frekvence vás činí moudrými

Hovoříme o takovém ukazateli, jako je variabilita srdeční frekvence, tedy variabilita časových intervalů mezi tepy v klidu. Tento ukazatel odráží vztah mezi prací srdce a nervového systému, stejně jako zdravotní stav těla jako celku. Předpokládá se, že čím vyšší je variabilita srdeční frekvence člověka, to znamená, že jeho srdce bije nerovnoměrně, tím vyšší je odolnost vůči stresu a souvisejícím nemocem.

Předchozí studie ukázaly, že lidé s vysokou variabilitou srdeční frekvence mají lepší mozkové funkce, zejména vyšší kapacitu pracovní paměti. Igor Grossmann, profesor psychologie na University of Waterloo (Kanada), však poznamenal, že dobré duševní schopnosti a moudrost při přijímání obtížných rozhodnutí nejsou totéž. Moudrostí Grossmann a jeho kolegové rozumí schopnosti rozpoznat omezení vlastních znalostí a názorů, přijmout a pochopit opačný úhel pohledu a ve výsledku dojít k dohodnutému, maximálně objektivnímu rozhodnutí.

Aby našli souvislost mezi moudrostí a variabilitou srdeční frekvence, provedli vědci experiment, kterého se zúčastnilo 150 australských studentů (ukázalo se, že jich byla většina, 65 %), kteří netrpěli srdečními nebo neurologickými chorobami. nemocí. Průměrný věk účastníků byl 25 let.

V průběhu experimentu byli požádáni, aby si vybrali ze seznamu politických a sociálních problémů, o kterých si mysleli, že jsou pro Australany nejdůležitější – vzdělání, životní prostředí, zdravotní péče, nezaměstnanost, stav ekonomiky, daně, zabezpečení a tak dále. Poté měli účastníci vyprávět, jak se podle jejich názoru budou události kolem toho či onoho problému vyvíjet v budoucnu. Zároveň bylo nutné vyjádřit své myšlenky k tématu nejprve v první osobě, a to zájmeny „já“, „já“, „moje“ a podobně. Poté se účastníci museli distancovat a zkusit se na situaci podívat zvenčí, mluvit jménem třetí osoby a používat zájmeno „on/ona“. Před a po dokončení úkolů účastníci měřili variabilitu srdeční frekvence v klidu.

Nakonec byli účastníci s vysokou variabilitou srdeční frekvence schopni vyjádřit moudřejší, odměřenější a nezávislejší úsudek, když mluvili o sociálních otázkách ve třetí osobě, než ti, kteří měli rovnoměrnější srdeční tep. Ukazatele variability srdeční frekvence přitom neměly žádný vliv na úsudky vyjádřené v první osobě.