Když je těžké mluvit, odkud se bere koktání

Co je koktání

Schopnost mluvit zajišťuje tzv. řečový kruh – několik center v mozku. Mezi nimi:

• Brocovo centrum (hlasové centrum), které reguluje svaly a vazy zapojené do řeči a umožňuje vám artikulovat, co se říká.
• Wernicke Center (sluchové centrum) pomáhá člověku slyšet a rozpoznávat řeč ostatních i svou vlastní.
• Asociativní centrum je zodpovědné za analýzu řeči, opravuje to, co se říká, a dává příkaz, co má říct dál.

Právě práce všech tří složek umožňuje lidem komunikovat – vyslovovat slova sama, slyšet a rozumět řeči druhých a formulovat odpověď na to, co bylo řečeno. V případě, že centra pracují různou rychlostí, řečový kruh se láme a dochází ke koktání. Proto se projevuje nejčastěji ve věku 2-5 let, kdy se spojení mezi řečovými centry teprve tvoří.

Nový výzkum přitom ukazuje, že právě Brocovo centrum hraje klíčovou roli v rozvoji koktavosti. Jeho přebuzení vede ke svalovým křečím, které se projevují mimovolním opakováním zvuků nebo slabik (klonické koktání) nebo svalovým stahem a zpožděním určitého zvuku, často na začátku řeči (tonické koktání).

V roce 2015 vědci z University of Alberta spolupracovali s University of Toronto na studii Broca Center u koktajících a lidí bez vad řeči. Pomocí magnetické rezonance odborníci zkoumali mozky 116 chlapců a mužů (ve věku od 6 do 48 let), z nichž polovina trpěla koktavostí. Ukázalo se, že u lidí s problémy s řečí vypadá Brocův střed jinak – má tenčí kortikální tloušťku šedé hmoty, ve skutečnosti je málo vyvinutý. Celkem bylo vyšetřeno 30 částí mozku a u všech subjektů nebyly nalezeny žádné patologie v jiných částech mozku. Získané výsledky potvrzují přímou souvislost mezi změnami v Brocově středu a koktavostí. Vedoucí studie Dirick Beal však poznamenává: „Nevíme, zda změny, které pozorujeme v řečovém centru, jsou příčinou koktání, nebo naopak důsledkem toho, že tato oblast mozku nefunguje. správně.“

Koktavost a rozvoj řeči

Koktání je obvyklý dětský problém, právě u této kategorie pacientů se porucha řeči vyskytuje nejčastěji. Podle statistik projde i bez speciální léčby u 75 % miminek – to je jeden z těch rysů, které mohou děti přerůst.

Lékaři dávají nejpříznivější prognózu, pokud ke koktavosti dojde před 3,5 rokem věku. Právě v tomto případě je velmi často mírná, krátkodobá (ne více než 1-2 roky, dokud se dítě naučí mluvit) a odezní sama. Dnes si lékaři takové poruchy spojují s vývojem řeči a řečového aparátu a stále častěji říkají, že v tomto věku lze koktavost vnímat jako jednu z fyziologických norem. Vývoj patologického procesu v tomto případě může být způsoben výhradně psychologickými faktory. Přílišná pozornost dospělých vůči nesprávné řeči tedy u dítěte vyvolává strach, který je později hlavním spouštěčem koktání.

Proto lékaři doporučují rodičům, kteří u svého dítěte zaznamenají známky koktavosti, aby kontaktovali odborníka a vyloučili nebo potvrdili neurogenní příčinu patologie. Pokud nebyly identifikovány žádné poruchy v mozku, nebyla prokázána žádná specifická psychogenní příčina, koktavost do 4 let by neměla vyvolávat velké obavy. Pokud se patologie projeví u dítěte, které již umí mluvit, nápadně se mu zhoršuje řeč, pak koktavost nelze ignorovat a při prvních příznacích je nutné podstoupit diagnostiku a léčbu u specializovaného specialisty.

Neurogenní příčiny: trauma, léze CNS

Dnes vědci rozlišují dva typy koktavosti – neurogenní (spojené s narušením nervového systému) a psychogenní (spojené s psychickým traumatem). A pokud se dříve většina odborníků přikláněla k názoru, že druhý typ je častější, nyní se stále více objevují argumenty ve prospěch neurogenních příčin. Koktající dítě by proto mělo v první řadě získat konzultaci s neurologem.

Neurogenní koktání se vyskytuje v důsledku následujících faktorů:

• Závažné těhotenství a porod (včetně nitroděložního nebo porodního traumatu).
• Nádory v mozku.
• Poranění hlavy.
• Časté infekční nemoci v prvních letech života. Nebezpečné jsou zejména spalničky, spála, meningitida a encefalitida.

U dospělých může být příčinou poruch řeči:

• Chronická onemocnění, jako je revmatismus
• Cévní mozková příhoda a další poruchy cerebrálního oběhu.
• Kraniocerebrální poranění jiné povahy, včetně drobných modřin na první pohled.
• Parkinsonova choroba a další degenerativní onemocnění.

Psychogenní příčiny: stres, neuróza

Psychogenní příčiny koktání jsou faktory, které vedou k patologii řeči u lidí s původně zdravým nervovým systémem. Takoví pacienti jsou ovlivnitelní, často ve stresových situacích a trpí přepracováním. Na pozadí těchto faktorů může docházet k selháním práce řečových center.

Psychogenní koktání se může projevit po konkrétní epizodě – silné zděšení, panický záchvat a podobně. Ale někdy se porucha řeči objevuje na pozadí neustálé psychotraumatické situace, ve které je člověk po dlouhou dobu v napětí. Takže v časopise Archives of Disease in Childhood v roce 2008 vyšel článek o vztahu mezi koktavostí a bilingvismem. Studovali jsme data od 317 dětí – všechny žily v Londýně a všechny byly diagnostikovány ve věku asi 4,5 roku. Ukázalo se, že více než 60 z nich bylo bilingvních a angličtina, kterou se museli naučit, nebyla jejich prvním jazykem. Pro mnohé probíhala komunikace doma i ve společnosti v různých jazycích, což vytvářelo neustálou stresovou situaci. Je příznačné, že mezi touto skupinou dětí byly i takové, které koktaly pouze v jednom ze dvou jazyků, což znamená, že příčina poruchy řeči nemohla být neurogenní.

Zatím není možné prokázat přímou souvislost mezi koktáním a stresem, neurózou nebo strachem, protože ne u všech ovlivnitelných lidí se na pozadí takových zážitků rozvine patologie. Tyto faktory však lékaři často uvádějí jako zhoršující poruchu řeči u lidí, kteří již koktají. Na pozadí potíží s konverzací se u pacientů rozvíjí logofobie – obsedantní strach z řeči, který se bez léčby časem jen zhoršuje. Zvláště se projevuje v případech, kdy je člověk emocionálně vzrušený, chce sdělit myšlenku nebo si myslí, že mu nerozumí. Proto se u většiny pacientů s různými příčinami patologie koktání zhoršuje během veřejného vystupování, v hádkách nebo ve stresových situacích.

Je koktání dědičná patologie?

Další možnou příčinou koktání může být genetická patologie. Souvislost mezi poruchou řeči u dítěte a přítomností koktavých příbuzných v rodině je z pohledu psychologie dávno vysvětlena – děti by si mohly osvojit styl rozhovoru dospělého. Nedávné studie však naznačují, že narušení řečového kruhu může být způsobeno dědičnou genetickou patologií.

První seriózní studie na toto téma byly provedeny v roce 2010, kdy američtí vědci z National Institutes of Health identifikovali několik pákistánských rodin, kde bylo koktání vysledováno z generace na generaci. Poté se v průběhu výzkumu podařilo identifikovat mutaci na 12. chromozomu. Později se ukázalo, že tato mutace se vyskytuje u 10 % všech koktavých a je extrémně vzácná u lidí, kteří takovou poruchou řeči netrpí.

V roce 2017 se na základě těchto dat vědcům z Washington University School of Medicine za podpory specialistů z National Institutes of Health podařilo tento předpoklad empiricky potvrdit – v laboratoři byly chovány myši s takovou patologií. Jejich pištění, jako řeč koktavého člověka, bylo přerušováno charakteristickými pauzami. Problém je v tom, že mutace byla nalezena v genu GNPTAB, který je zodpovědný za směrování určitých enzymů do lysozomů (buněčných organel). Jak přesně souvisí s řečovými centry a jak může ovlivnit řečový kruh, vědci zatím nedokážou vysvětlit. Jeho role ve vývoji koktavosti se však nyní plně potvrdila.