Na rozdíl od výroků slavného spisovatele Frederica Begbedera láska nežije tři, ale čtyři roky.
Mexičtí vědci k tomuto závěru dospěli poté, co provedli studii a prostudovali odpovědi milenců, kteří byli v dlouhodobém vztahu. Během tohoto experimentu odborníci zjistili, že láska je dočasné šílenství a má tendenci končit.
Vědci poukazují na to, že je nutné rozlišovat mezi sympatií, náklonností, sexuální přitažlivostí a vlastně láskou samotnou. Lidský mozek navíc během úplné počáteční fáze zamilovanosti produkuje speciální chemické sloučeniny, které aktivují části mozku zodpovědné za emoce. V důsledku toho milenci nemohou myslet na nic jiného než na svůj předmět zbožňování.
Tento stav však nemůže trvat věčně a podle odborníků pomine přesně za čtyři roky. I ty nejromantičtější city tedy mají svůj čas a bohužel stejně končí.